Svého času, v dávné minulosti, kdy p. Babiš teprve hnutí ANO zakládal, dostal jsem v redakci, kde jsem krátce předtím nastoupil zaměstnání (a nejednalo se o redakci velkých novin spadajících do holdingu Agrofert, kam jsem zamířil mnohem později) od nadřízeného úkol vypravit se za exministrem vnitra.
U exministra, jehož jsem tehdy viděl osobně poprvé, seděla dvojice byznysmenů – jednatelů, jejichž firma měla problémy s finančním úřadem; šlo o vratky DPH (zadržované peníze) a bývalý politik ony muže coby advokát asi zastupoval; smlouvu mi neukázali.
Příběh, který mi vypravovali, jsem si coby žurnalista s jejich svolením nahrál na diktafon, přičemž s redakčním analytikem, který později tragicky zemřel, jsme celou záležitost poměrně rychle prohlédli, a to v době, kdy téma zajišťovacích příkazů – potíž té firmy – nebylo s osobou dnešního premiéra jakkoli spjato; s ohledem na časovou osu být nemohlo.
Článek, který měl firmu obhájit (a pravděpodobně zapříčinit, aby na finanční úřad přišla kontrola a řízení se společností se tak oddálilo), jsme nakonec neodevzdali; dělali jsme vše proto, abychom se úkolu vyhnuli. Bylo v tom moc jedné politické strany, podivností, propletenců a člověk nechtěl obhajovat někoho, o kom nabyl přesvědčení, že se s velkou pravděpodobností podvodů dopouštět může (jakkoli finanční úřady, to je, míním, také občas kapitola sama pro sebe).
Jak šel čas, po letech se objevila potvrzená informace, že u jednoho z jednatelů firmy našli policisté části živého spisu (neveřejné části), které se týkaly jeho případu. Tento článek, suchou rubrikovou zprávu, jsem již sepsal a vyšel ve velkých novinách, kde jsem se po smrti analytika a svého kamaráda teprve rozkoukával.
I když nemohu jednoznačně říct: podnikatelé podváděli (nejsem soud, ale bývalý novinář), ten případ znám. A dodnes jsem rád, že jsme kdysi úkol v redakci s přítelem nesplnili, i když z toho vyplynuly jisté mrzutosti. Odevzdali jsme totiž vychytrale článek, který potvrzoval podezření státních orgánů, nikoli verzi podnikatelů. Samozřejmě nevyšel, jak jsme i plánovali.
Pak ale existuje server hlidacipes.org.
Tvrdí o sobě, že ho vytvořili lidé, kteří své kvality i morální integritu prokázali v posledních 20 letech jako novináři i mediální manažeři. „Nejsme lobby. Pracujeme zcela nadstranicky, bez ideologických předsudků, dodržujeme nejpřísnější standardy novinářské nestrannosti,“ uvádí se na zmíněných webových stránkách.
Hezké, že? Ovšem nejen ten, kdo zná mediální prostředí, si může pomyslet, že ustanovit sama sebe do role arbitra morálky, objektivity a pravdy zavání trapností; současně u lidí podezřívavých může taková kategorizace vlastních kvalit vzbudit pocit, nejde-li tu náhodou o pouhé alibi k činnosti opačného charakteru.
Ne, nechci psát o tom, že koncem roku 2016 koupil hlidacipes.org od jakýchsi opovrženíhodných „prodavačů“ či snad překupníků intimní nahrávky pana Forejta. To je věc známá a dle mého soudu hluboce amorální. Jde o jiné zvláštní věci.
Vypozoroval jsem, že zpravidla to funguje tak, že na webu hlidacipes.org je pod zvláštní věcí (článkem, který se zdá být mýma očima objednaný například za účelem vyvinění případného podvodníka či dehonestace nepohodlného člověka) podepsaná osoba, která není s redakcí nijak viditelně spjata; nikdy na webu nic jiného nepublikovala (maximálně dva tři články na totéž téma), není o ní nic nikde uvedeno a nikdo tak neví, kdo to je, co je zač, existuje-li vůbec. Tedy já to opravdu nevím.
Tyto zvláštní věci, které jako by měly charakter prachobyčejného vydírání, kryjí se množstvím článků, které se zdají být v pořádku.
Poslední případ týká se článku o firmě, o které jsem pojednal v úvodu; co se obsahu týče, tak nějak, jak vyšel nyní na webu hlidacipes.org, měl jsem ho před lety nejspíš sepsat, což jsem odmítl i díky bystrým postřehům a zkušenosti analytika; předtím působil u policie, kde dosáhl plukovnické hodnosti, pak jej ta práce otrávila a policii opustil, aby po jeho smrti jeden komentátor serveru Echo24 bez jakéhokoli důkazu napsal, že pro mne vytvářel kompromitující materiály.
Antonín byl nejpoctivější člověk, kterého jsem měl kdy tu čest poznat.
V únoru 2017 vstoupil do redakční rady radničních novin Ondřej Neumann, ředitel Ústavu nezávislé žurnalistiky (provozuje server Hlídací pes, pozn.). Tou dobou začala od radnice získávat statisícové zakázky firma jeho manželky. Tato firma má sídlo v Líšnici společně s Ústavem nezávislé žurnalistiky. Smlouvy nejsou nikde k dohledání, nikdy nebyly zveřejněny v registru smluv. Jejich celková výše přesahuje 1,2 milionu korun… Informaci přinesly PL.
Luboš Xaver Veselý
Ale pokračujme:
Další článek na webu hlidacipes.org zabývá se mojí osobou. A protože na rozdíl od jména autora, který zřejmě nikdy nic jiného nežli tento text nestvořil (nikdy mne neoslovil, abych se vyjádřil, a dokonce ukradl fotku z mého soukromého profilu a vydal ji jako součást článku), popisované skutečnosti znám, mohu bez jakýchkoli vnitřních pochybností prohlásit: je v něm 42 lehce vyvratitelných lží a také dnes již prokazatelná skutečnost, že se jeho publikací redakce spolupodílela na závažném a opovrženíhodném činu, který má s velkou pravděpodobností rysy činu trestného (jak bych rád popsal v příštím článku); vznikl na zadání bývalého ředitele jednoho policejního útvaru (vím to bezpečně) a dodnes ho web inzertně propaguje. Už přes dva roky.
Občas si říkám, kolik za to asi tamní pan šéfredaktor, jehož jméno se zdráhám vyslovit (příčí se mi to) a který svou kvalitu i morální integritu, jak se dušuje, prokázal, dostal zaplaceno na ruku? Nevím. A zdanil to? Také nevím. Ale vím, že na mé výzvy nereagoval a že (na rozdíl od něj) my tehdy s kamarádem úkol, týkající se zmíněné firmy, odmítli splnit.
Je mi líto, že docházím k takovému závěru, ale pan šéfredaktor je člověk, který se zaštiťuje adjektivy protikorupční, morální, transparentní, přičemž se velmi rád na praktikách, ze kterých se, řekl bych, slušným lidem zvedá žaludek, podílí a je za ně, soudím alespoň, placen, spoléhaje na to, že třeba problematice vratek DPH málokdo rozumí.
Mýlí se a poškozuje tím dobré jméno různých organizací, které web hlidacipes.org zcela jistě podpořily v dobré víře a které na rozdíl od pana šéfredaktora přinášejí společnosti mnoho dobrého.
