Včera byly prezidentské volby, první kolo, a já se tedy přiznám, že jsem z toho byla docela zoufalá. Favorité voleb byly tři, ale pro mě to bylo, jako si přehazovat horký brambor z ruky do ruky.
Prezidentská debata na TV NOVA, ta to pro mě opět ilustrovala. Všichni tři kandidáti si vybrali jako nejdůležitější hodnotu pro svoji kandidaturu svobodu, což mi přišlo až lehce absurdní.
V čem se Andrej Babiš zasloužil o svobodu? On jako politik byl za svého premiérování místy vyloženě oponentem svobody. Šrouby se utahovaly, ekonomická svoboda brala postupně za své a o nic extra lidskoprávně svobodného se rozhodně nezasadil. Jeho vláda místy připomínala autoritářský režim. Nebo tím myslel svobodu pro sebe a svoje zaměstnance?
Danuše Nerudová v reakci na svoji odpověď svoboda začala hned omílat nějaké prázdné floskule o sametové revoluci a mladých, což sice dokáže možná v někom vzbudit emoce, ale vzhledem k tomu, že si z různých jejích výstupů představuje pod svobodou dělání jen toho, co ona sama považuje za dobré a společensky nezávadné, tak její slova končí podobnou prázdnotou, jako začala. Nakonec se ani neukázala jako favoritka volby.
U Petra Pavla ani nemohl být pochyb (a následně to pak v diskuzi potvrdil), že při jeho vidění světa z pozice generála je sice svoboda hezké slovo, ale nad svobodou stojí bezpečnost a zákon. Bez jakékoliv reflexe toho, že se klidně zase může stát, že producenty toho zákona nemusí být vždycky ti správní. Putin by taky dost pravděpodobně souhlasil, že nad svobodou je bezpečnost a zákon a že on stojí na té správné straně.
Samozřejmě, že se shodnu, že Babiš je zlo a u moci ho nechceme. Mně se ale moc nezdá, že jiná varianta z těch horkých favoritů by byla zrovna nějakým velkým dobrem. Můžu se konejšit jen tím, že prezident je funkce víceméně reprezentativní a oproti premiérovi nemá zásadní moc. Z hlediska reprezentace se tam snad vybrat dá…
A protože nejsem politik, nýbrž idealista ideolog, tak si můžu do budoucna jen přát, že o tak zásadních hodnotách, jakými je svoboda, se povede opravdová diskuze namísto prázdných frází, a že pokud je to pro naše kandidáty tak zásadní hodnotou, tak se nebudou v budoucnu bát ani otázek, jakými je legalizace marihuany a dalších psychoaktivních látek, variant opt-outu ze zdravotního a sociálního systému, legalizace manželství homosexuálů (resp. ideálně úplného odstátnění manželských svazků a rozvolnění jejich agendy), legalizace dalších mnoha vzdělávacích systémů, které jsou u nás dnes pro děti nelegální, a dalších kontroverzních témat.
Protože v těch jde o opravdovou svobodu – svobodu žít tak, jak já chci, pokud neubližuju druhým.
