Inaugurací prezidenta Petra Pavla přestalo být tabu, že tento bývalý československý voják sloužil v komunistické rozvědce. V oficiálním životopise nového prezidenta, který se objevil na stránkách Hradu, je totiž uvedena zásadní věta: V roce 1988 před nástupem na postgraduální kurz jsem se stal členem Zpravodajské správy Generálního štábu. Co si říká europoslanec ODS Alexandr Vondra – někdejší mluvčí Charty 77, který si prošel disentem –, když na Hradě sedí tento bývalý komunistický funkcionář?
Petr Pavel se narodil roku 1961 v Plané u Mariánských Lázní do rodiny příslušníka Československé lidové armády, pocházejícího ze Lhoty za Červeným Kostelcem. Otec, plukovník Josef Pavel (1937–2020), působil jako zpravodajec a měl na starost i elektronický průzkum, mimo jiné zachycování a analyzování zpráv armád NATO; v letech 1973 až 1989 působil v Táboře na tamním velitelství Západního vojenského okruhu. Matka Marie pocházela z rodiny živnostníků a byla absolventkou Vyšší hospodářské školy v Trutnově.
Hlavně po vzoru otce a po vzoru dědy z otcovy linie, který byl v Podkrkonoší horníkem, vstoupil dle svých slov Pavel také do KSČ. Byť jejich vztahy byly prý mnohdy komplikované, mluví o něm jako o respektované, ale také obávané autoritě: „Výchovu pojímal pod heslem: Škoda rány, která padne vedle.“
Petr Pavel vzpomíná na otcovy svérázné výchovné metody, když jej například už jako tříletého v Litoměřicích, kde tehdy bydleli, poslal s bandaskou do obchodu u nádraží pro kyselé zelí. „Zelí jsem přinesl domů v pořádku, a splnil tak úkol z mé první mise,“ uvedl Pavel.
„Je to realita, ale já si myslím, že Petr Pavel to nějak za těch 33 let, které od té doby uplynuly, docela odpracoval,“ říká Alexandr Vondra k otázce ohledně komunistické kariéry nového prezidenta. „Koneckonců když jsem byl ministr obrany, tak jsem ho navrhoval – a tehdejší prezident Václav Klaus mi to bez potíží schválil, posvětil – jako náčelníka Generální štábu Armády ČR.“
„Čili je to samozřejmě selhání – trochu mne štvalo, jak to v kampani bagatelizoval (komunistickou kariéru, pozn. red.), ale zároveň my křesťani umíme odpouštět, když si to lidi odpracují,“ podotýká Alexandr Vondra s tím, že v disentu protestovali více proti lidem, jako byl Pavlův otec.
„Co vím, tak Pavlův otec pustil Rusáky do kasáren v Litoměřicích v momentu, kdy ten, kdo tam původně velel, je tam odmítl pustit. Čili Pavel vyrůstal v nějakém prostředí, ale nasazoval život na Balkáně, zachraňoval francouzské vojáky,“ dodává Alexandr Vondra.
