Česká internetová veřejnost je (právem) znepokojena zveřejněnou snahou vlády o cenzuru médií, v současném ptydepe přejmenovanou na boj s dezinformacemi. Přiznávám ale, že si starosti nedělám. Představa, že tato vláda dokáže zavést efektivní cenzuru, je směšná.
Tahle pometla nepoznají ani vlastní dezinformace, natož cizí, a nejsou schopna dezinformaci ani definovat. V porovnání s bojem s dezinformacemi ve vládním podání byl don Quijote vysloveně nebezpečný válečník.
Povšimněme si, že na veřejnost se dostaly už dvě koncepce tohoto boje, jedna v létě a jedna nyní v prosinci, přičemž obě dvě se setkaly s tak zdrcující kritikou, že se k nim raději nehlásí ani jejich autoři.
Jinými slovy, v boji občané vs. vláda vedou aktuálně občané 2:0.
Aby bylo možné zavést skutečně efektivní cenzuru ve státě, kde stále ještě fungují demokratické instituce, musela by mít vláda zcela jiné možnosti. Musela by povyhazovat ze soudů většinu myslících soudců, musela by disponovat mnohem silnějším represivním aparátem a také by musela získat ochotnou armádu, doslova armádu občanských udavačů. Lidí, kteří jsou připraveni udávat vlastní příbuzné, známé, sousedy, kolegy, učitele.
Namísto toho vytáhla vláda do boje s částkou – to se podržme – 150 miliónů korun. Směšné. Sto miliónů má jít prodejným novinářům a zbylých padesát neziskovkám. Za takovou částku pořídíte dneska tak tři slušné domy. Pro skutečně účinnou cenzuru by ta suma musela mít minimálně o dvě nuly více, a ani to by nejspíš nestačilo. Na tyhle kapustičky se vrhne tolik slimáčků, že na většinu nezbude.
Navíc ti mlamojové rozdělí tyto peníze zcela neomylně mezi lidi, kteří v dosavadním boji s dezinformacemi osvědčili do očí bijící neschopnost.
Nechci vám radit, ale takhle ten boj s dezinformacemi opravdu, ale opravdu nevyhrajete.
