Že by ruský vrah přiletěl otrávit tři politiky? Jako ze špatného románu. Ve skutečnosti je tu už 7 let. Celé je to podle generála v záloze a bezpečnostního poradce Andora Šándora hra.
Tři politici nedávno znervózněli, protože se na ně údajně chystal zabiják z Ruska, aby je zlikvidoval. Je běžné, že dříve nežli takový špión vyleze z letadla, už o tom píší české noviny?
Na uvedenou otázku nejprve odpovídá Andor Šándor slovy: „Není vůbec běžné, že by jeden stát poslal jednoho člověka, aby zabil tři politiky nepříliš velkého politického významu v jiné zemi.“
A dodává k tomu: „Naše média – myslím, že to byl zrovna Bakalův Respekt, oblíbený u pana prezidenta – psal o tom už v době, kdy pan Končakov, ta inkriminovaná osoba, byl na našem území. On je tedy mimochodem na našem území už sedm let; slouží na ruské ambasádě od roku 2013. A případ, který se tu medializuje, bych popsal zkratkou: jeden agent s jedním až dvěma kufříky přijede nejdříve s ricinem – dneska víme, že to měl být i saxitoxin – zabít tři komunální politiky v situaci, kdy ještě neví, že bude odstraněna socha maršála Koněva, pokud by tedy neměl své agenty ve vedení úřadu městské části Praha 6.“
Andor Šándor dále upozorňuje, že v případě Andreje Viktoroviče Končakova jde o pověřeného ředitele Ruského střediska vědy a kultury. „Pan Končakov se setkává s lidmi, kteří musí být v hledáčku našich tajných služeb. Jde o lidi, kteří jsou otevřeně prokremelští, proputinovští, jsou to lidé, kteří jsou ochotni nastavit svoje tělo před sejmutím sochy maršála Koněva. Abyste byl předpokládaným vykonavatelem kremelské msty, a zároveň se stýkal s takovýmito lidmi, tak mi takováto kombinace příliš nesedí.“
Rusko je prostě velmoc, která má svoje zájmy, které prosazuje, a z hlediska bezpečnostních zájmů, které má, tak my spadáme do kolonky jejich nepřátel.
A vysvětluje, že člověk, který by měl něco takového udělat, zcela nepochybně nebude svoji činnost na našem území vyvíjet tak, aby zbytečně přišel do hledáčku tajných služeb. „Nehledě na to, že téměř celá ruská ambasáda je v hledáčku tajných služeb už z důvodu toho, že máme ne zrovna neoprávněný pocit, že jich je tu hodně a že velký počet z nich jsou buď lidé z tajné služby SVR, což je civilní rozvědka, nebo GRU, což je vojenská rozvědka. Možná, že je tu i pár lidí z FSB, což je civilní kontrarozvědka, která ovšem ze zákona Ruské federace může sloužit maximálně v jejím blízkém zahraničí.“
K otázce, kolik u nás ruských špiónů operuje, Andor Šándor říká: „Odhaduje se, že 40 až 50 procent z celkového počtu ambasády. Je jich tu řada pod takzvaným legalizačním krytím. A čím lépe vykonávají legalizační funkci, tím méně dávají možnost, aby bylo odhadnuto, že by mohli patřit k nějaké z vyjmenovaných tajných služeb. Tamti tři komunální politici, o kterých se mluví, tak každý z nich má jiný typ policejní ochrany. A když to zase odlehčím, tak to znamená, že tamten člověk je pozve na ruskou ambasádu na čaj a všem jim tam nasype ricinový jed nebo saxitoxin. To přece vůbec nedává smysl. To je taková špionážní věc z hodně špatného románu.“
A co vězí podle Andora Šándora v pozadí? „My dneska víme, že BIS dostala informaci od anonymu. Ten anonym prověřila. Některé informace jim tam musely přijít natolik vážné, že informovala premiéra, který se vyjádřil, že nikdo nám zde nebude do našich věcí mluvit, pokud je to pravda. Tím to velmi zrelativizoval a ukázal, že tomu sám příliš nevěří. A politikům byla přidělena ona policejní ochrana. Ale jak jsem řekl, ten člověk je tu už sedm let. BIS o něm ví všechno dobře, protože je tu k dispozici.“
„Myslím si,“ pokračuje, „že je to buď nějaká hra možná i Ruské federace, i když proč by zrovna v tuto dobu na sebe opět upozorňovala. Může to být hra z ruské ambasády v důsledku nějakých třenic, protože tam musí vědět dobře, že nějaký Končakov je právě doma. Anebo je to ještě hra odjinud. Nechtěl bych úplně spekulovat, ale domnívám se, že jako to hlavní si musíme říct cui bono a že Rus takhle pod diplomatickým krytím nikdy nezabíjel ani své vlastní přeběhlíky. Vždy to byli lidé, kteří neměli s diplomacií co dočinění.“
Může to být hra z ruské ambasády v důsledku nějakých třenic, protože tam musí vědět dobře, že nějaký Končakov je právě doma. Anebo je to ještě hra odjinud.
Andor Šándor závěrem upozorňuje, že se dneska stále vypořádáváme se symboly Sovětského svazu, který už téměř třicet let neexistuje. A máme takový pocit, že Rusko je bolševická země.
„Rusko ale už není bolševická země. Rusko je prostě velmoc, která má svoje zájmy, které prosazuje, a z hlediska bezpečnostním zájmů, které má, tak my spadáme do kolonky jejich nepřátel. Oni označují NATO za svého úhlavního nepřítele a my jsme součást Severoatlantické aliance a je to dobře. A proto nás vidí jako nepřítele. Jednají v řadě věcí tak, že je to proti našim zájmům. Nechtějí s námi vést válku, také by s námi rádi obchodovali. Je to taková trochu schizofrenní situace, ale taková je realita dnešního světa, ve kterém žijeme.“
