Nejdřív jsem myslela, že kauzu Andreje Babiše juniora nebudu komentovat, neboť mi přišlo žinantní se přiživovat na tak nešťastném případu – na rozdíl od aktivistů, kteří ihned věděli, jak se věci mají. Z Babiše mladšího udělali maskota spravedlnosti a důvěryhodnosti. Neboť co může být důvěryhodnějšího než vlastní syn a spravedlivějšího než jeho hněv? Zkrátka, já to tak jasně, spravedlivě a důvěryhodně neviděla, celá věc ve mně vyvolávala více otázek než odpovědí, a proto jsem se držela zpátky.
Když jsem však viděla video z Ústí nad Labem, kde skoro nepříčetný junior řve na zaskočeného otce, donutilo mě to zamyslet se nad celou kauzou více a utvořit si k ní postoj. Ten výstup totiž nebyl normální. Pominu teď skutečnost, že hlavní protagonisté – tedy AB junior a Vít Klusák, tvrdí, že šli jen na Větruši na polívku… Tomu by nevěřila ani moje babička, ale budiž. Každý zdravý člověk, který to video viděl, si totiž musel smutně povzdechnout. Jako junior se chová leda nastrčený provokatér nebo nemocný člověk. Nebo obojí…
Víte, o schizofrenii něco vím. Bohužel máme jeden případ v rodině. I stává se, hlavně když nemocný vysadí léky, že začíná vidět nepřítele všude, často mezi nejbližšími. A naopak může věřit úplně cizím lidem, kteří s ním nemusí mít dobré úmysly. AB junior se v rozhovoru s Čestmírem Strakatým přiznával, že vysazuje léky. Nemohu si pomoct, ale jeho projevy z poslední doby tomu odpovídají. A každý další rozhovor jen podtrhuje jeho nevyrovnanost Myslím, že to nebude dlouho trvat, a on sám, resp. ti, kdo mu prý „otevřeli oči,“ se pořádně zdiskreditují.
Dívali jste se na jeho Twitter? „Jsi prehral ty hajzel skurveny!!!“ apod.
Pardon, ale je toto normální? A lidi mu tam tleskají, povzbuzují ho a chválí. Je to však jednoduché – když někdo sdílí náš pohled na věc, automaticky je nám sympatický a utvrdí nás v jistotě, že máme pravdu. Aniž bychom se zamysleli, zdali to nemůže být jinak. Zkoumat hlouběji nebo nedejbože změnit názor je těžké a trpí tím ego – málokdo je ochotný přiznat si, že se zmýlil.
Podívejme se na to pohledem rodiče: Představte si, že jste premiér a máte průšvih. Víte, že budou popotahovat rodinu. Váš syn je nemocný. Je vám jasné, že výslech by mu způsobil stres a potíže, a tak ho raději odvezete pryč. Jo, tady opozičníci namítnou – proč zrovna s Rusem na Krym? Inu, protože je to synův opatrovník, a protože to je místo, kde by syna asi nikdo nehledal. To celé se může dít, aniž by v tom byla stopa snahy syna odklidit. Ale dá se to právě výborně interpretovat opačně. A už jsem tu psala, jak schizofrenici dokážou přiřadit událostem úplně jiný význam… To se hodí do krámu lidem, kteří premiérovi zrovna nefandí. A tak rozehrají hru. Hru s nemocným člověkem, který se sice snaží tvrdit, že nemocný není, ale to je právě jeden z příznaků jeho nemoci…
Zajímavé je, že významní politici a hlavní oponenti Andreje Babiše, jako například Petr Fiala nebo Ivan Bartoš, juniora skoro nekomentují. Asi vědí proč. Nad celou kauzou jásá hlavně skupina aktivistů. A jak jsme mohli vidět na příkladu Miliónu chvilek – aktivisti nikdy Babišovi oblíbenost nesebrali, naopak mu nahráli. A tak tomu bude i s touhle kauzou.
Smutné je, že až se jim to zas nepovede, juniora odloží, a ten na tom bude ještě hůř než předtím. Z celé senzace tak zbude jen hořká pachuť rodinné tragédie. Sorry jako.
