Běloruskem zmítají nepokoje, jaké tato země ještě nezažila. Autoritativní režim posledního evropského diktátora Alexandra Lukašenka dostává facky, které se však nezdráhá demonstrantům vracet. Nemusíme být zrovna odborníci na východoevropskou politiku, abychom došli k názoru, že tyto boje se samy o sobě neuklidní.
Na konflikt reagují politici z celého světa. Svým názorem přispěl i český premiér Andrej Babiš. Nedělní prohlášení však mnohé jeho dosavadní stoupence značně rozčarovalo: To, co se tam děje, je absolutní katastrofa, právě teď se rozhoduje, jestli to dopadne jako u nás, jako sametová revoluce v roce 1989, aby byly svobodně demokratické volby, a ne volby zmanipulované diktátorem, nebo po včerejším telefonátu Lukašenka s Putinem to může dopadnou jako v roce 1968, když přijely ruské tanky a zničily Pražské jaro.
Kdybychom nevěděli, že to řekl on, mohla by se tato slova vložit do úst jakémukoli politikovi antibabišovské opozice. Proč to udělal?
Na jaké straně Andrej Babiš stojí? Vždycky na své.
Inu, proč by ne? Hezká slova jsou stejně jen slova. Na rozdíl od Zemana, který si mne ruce pokaždé, když někoho naštve, český premiér nemá rád, když ho lidi nemají rádi. Sice se mu podařilo docílit u části společnosti pravý opak, ale nikdy nevyvinul vůči demonstrantům agresivní akci. A nikdy to neudělá. Zakňourá, jak po něm všichni jdou, zahraje si na oběť.
Na českou holubičí duši to funguje, a důsledkem jsou další procenta. Navíc Babišovi záleží na tom, aby byl pozitivně vnímán u západních politiků, aby působil světově. Nešlo si nevšimnout jeho až dětinské hrdosti z návštěvy Bílého domu. Fotí se rozesmátý s vrcholnými představiteli tvrdého jádra EU, aby na druhé straně hájil zájmy ČR a V4. Na konto Ruska, Číny a dalších problematických států se vždy vyjadřoval minimálně, a když už, tak opatrně. A setkání s Erdoganem? Na to můžeme kritikům zašermovat před očima fotkou Pompea s Lukašenkem. Politici se setkávají, tak to prostě je.
Babiš je v první řadě pragmatik
Babiš je v první řadě pragmatik, od kterého se nedá čekat, že jeho postoj je taky postoj autentický. Autentický jedině v tom, aby to pro něj dopadlo co nejlépe. Mluvit o významu demokracie a svobody je rozhodně chvályhodné. Co na tom, že tato vzletná slova už ztratila na obsahu?
Na Babišově vyjádření tak z hlediska jeho politiky není nic zajímavého. Nechce se před svými západními kolegy odhalit ve špatném světle. Podstatně zajímavější jsou ale reakce lidí, kteří s ním dosud souzněli. Vypadá to, že jim Andrej Babiš svým prohlášením o nepřijatelnosti mlácení lidí a věznění novinářů odnesl spaní:
- To jako vážně tohle řekl? Jak jsem mu dřív věřil, teď pro mě skončil!
- Nevím, proč se Babiš do toho míchá. Za chvíli s těmito postoji bude nevolitelný.
- Se odkopal! Doufám, že lidé konečně prozřou!
- Velké zklamání, od něj bych to nečekala.
- Stačil by jeden telefon Putina a mluvil by jinak!
Toť jen výseč komentářů z facebookových diskuzí. Skoro to vypadá, že se koná exodus jeho zklamaných přívrženců. Ale to by byl Andrej Babiš špatný pragmatik. Dovolil si říct právě tolik, kolik je vhodné. A vzal oponentům z demobloku vítr z plachet. Mohou s ním totiž jen souhlasit.
Pár ironických komentářů na konto Babišova pokrytectví, popř. angažmá před rokem 1989 zapadne jako jehly v kupce sena. Navíc, jakákoli zahraniční problematika (snad až na výjimku migrační krize, nebo vztahu k EU), nemá takovou sílu, aby výrazně ovlivnila volební preference.
Košile bližší než kabát
V duchu přísloví košile bližší než kabát, se spíš zajímáme o svoje živobytí a peněženky, než by nás vzrušovalo mlácení demonstrantů stovky kilometrů daleko. Chvilku se o tom možná bude psát, a protože v koronakrizi jsme si všichni hráli na epidemiology, tak teď se z nás na chvíli stanou politologové. Řekneme si k tomu svoje, vyjádříme názor, uspokojíme ego a tím to zhasne.
Na jaké straně Andrej Babiš stojí? Vždycky na své. A k tomu je ochotný udělat a říct cokoli, co mu doporučí jeho silný tým. Pár správně formulovaných vět o demokracii je to nejmenší. Už jsme ho přece slyšeli přísahat na zdraví svých dětí… Jeho zklamaní přívrženci se nemusejí bát. On je brzy zase uchlácholí něčím jiným. A protože na současném politickém kolbišti není lepší nabídka, nemusí se bát ani on. Slov je pořád všude plno. Stačí je vhodně zkombinovat, aby zněla dobře jednou těm, podruhé jiným…
Otázkou však je, jestli tato slovní vyprázdněnost (která není jen specialitou Babiše, jeho oponenti by měli také co vysvětlovat) nezavede společnost do záhuby? Ale to už je na jiný článek…
