Premiér Andrej Babiš odmítá, že by byl ve střetu zájmů, jak tvrdí auditoři Evropské komise, a tvrdí, že 155 miliónů korun, které jeho Agrofert dostal z českého rozpočtu, by měla Česká republika vymáhat po Evropské unii.
Zatím přesně nevíme, jak si to představuje, kdo to navrhuje a kdo to schvaluje, ale fakta jsou taková, že bez ohledu na to, jestli jsou dotace vyplacené z českého nebo evropského rozpočtu – případně jestli jsou oprávněné nebo neoprávněné – platí je daňový poplatník. To je meritum věci.
Daňový poplatník, kterého se nikdo na nic neptal a který kolikrát sám bojuje s tím, aby svůj podnik nebo sebe uživil (obzvlášť v dnešní době). Žádost o jakoukoliv dotaci je zpravidla byrokraticky velice náročný proces, který je pro menší firmy či živnotníky často nemyslitelné absolvovat. Proto kolikrát dostane dotaci ten, kdo má nadbytečné časové a finanční prostředky na to, aby se tímto procesem prokousal až do konce (a někdy i ten, kdo pak může vyhazovat peníze i za to, aby se v novinové inzerci v Právu obhajoval; mám na mysli dnešní celostránkový inzerát s textem: Agrofert nic vracet nemusí. Není k tomu důvod).
Dotace výrazně narušují konkurenční prostředí, ač se často falešně tváří, že dělají pravý opak. Likvidují konkurenci, která na dotaci nárok neměla.
Dotace mi přijdou špatné zcela od základu už jen z principu. A tahle inzerce by mi přišla jako výsměch i v případě, že by Agrofert dotace dostal zcela oprávněně. “Nechtěli jste to platit, že? Ale zaplatili jste to a není žádný důvod, aby to kdokoliv vracel!”
