Kauza Čapího hnízda – obvinění z dotačního podvodu – provází společnost od roku 2015. Po skoro osm let sloužila jako nástroj dlouhodobého politického ovlivňování veřejných nálad. Byla potenciální rozbuškou prezidentských voleb v roce 2023. Její vyústění bylo načasováno pět dní před volbami do funkce prezidenta. Nakonec zatím končí přesně tak, jak po celou dobu říkal Andrej Babiš – nevinen.
Za kauzou se skrývá tvrdá, nekompromisní, účelová politická hra, jejímž smyslem bylo pomocí falešného obvinění dlouhodobě ničit reputaci bývalého premiéra a uchazeče o úřad prezidenta. Nyní dospěla do očekávaného konce rozhodnutím (zatím nepravomocným, pozn. red.) soudce Jana Šotta.
Podstata věci je velmi prostá: Babiš je vyzyvatel, dokázal vyhrát volby. Převzít vládu. Předat vládu a vést opozici. Nyní kandiduje na prezidenta. ANO navíc pravidelně dál vyhrává volby. A strana má potenciál vrátit se k vládním kormidlům.
Pro polistopadovou moc představuje zásadní ohrožení. Konkurenci. V prostředí politické konkurence musí jednotlivé partaje soutěžit o přízeň voličů. Podávat skutečný výkon. Babiš, naučený tak z byznysu, je na konkurenci zvyklý a nemá s ní problém. Naopak, polistopadové politické partaje se ocitly po roce 2017 v situaci, na jakou nebyly připravené.
Politická konkurence je princip, který se zde teprve účinně etabluje. V zásadě, v souboji jde o běžný politický střet mezi vyzyvatelem a etablovanou mocí. Naprosto běžný jev v prostředí západních demokracií. Ale zde si jak politici, tak většina médií vyložila tento běžný konkurenční zápas jako zápas o samotnou podstatu demokracie. Ve skutečnosti nikdy nešlo o zápas o demokracii. Šlo a jde pouze o to, aby si polistopadová moc a její spřízněnci udrželi svá postavení. O moc samotnou.
Polistopadová garnitura se ale chová jako monopolní držitel moci z éry úsvitu kapitalismu. Namísto přirozené změny a korekce vlastních politických programů, zrušení kabinetní politiky či krmení veřejnosti floskulemi o demokracii se jednoduše pokusili zničit konkurenci. Použili trik, starý jako politika sama. Mediální kauzu. A myslím si, že mediální kauzy jsou dnes už jediná doména, ve které je možné přiznat polistopadovým stranám jednoznačný prim.
Celá série pseudokauz, které zasahují přesně do myslí a srdcí lidí, měla a má jediný smysl. Omezit, nebo zcela zastavit nástup nevítaného, schopnějšího a fakticky na zdejších probratřených politických relacích nezávislého člověka. Pro obrovskou skupinu lidí to bude velmi, velmi obtížné pochopit. Babiš nepředstavuje ohrožení ničeho. Je jen pouhý politický konkurent.
Kauza Čapího hnízda měla za smysl vykreslit Babiše jako defraudanta dotačních titulů. Jako přesně to, co bylo typickou praxí polistopadových stran. Kdo si pamatuje, například na kauzu rozkrádání dotací ROP Severozápad, ví, že se na ní podílely rovnou měrou představitelé vládních ČSSD i ODS. Skončila dlouholetými tresty a sankcí EU ve výši 2,5 miliardy korun.
Když si zadáte termín Čapí hnízdo do Googlu, vyjede vám přibližně 15 200 000 výsledků, z nichž, odhaduji, se bude 90 procent věnovat samotné kauze. A z nich 90 procent referovat o kauze v poloze, kdy je Babiš před veřejností prezentován jako dotační podvodník. Tato uměle vytvořená kauza měla a má dlouhodobý a obrovský dopad na veřejnost. Ale byla to po celou dobu jen bohapustou lží. Stejně jako aféra zavlečení Babišova syna.
Stála na nepravdivém obvinění, že Babiš zavlekl vlastního syna kvůli Čapímu hnízdu na Krym. Jak ukázal soudní proces, nebyla to pravda.
Aféra zaměstnávala veřejnost po několik let. Její iniciátoři, novináři Slonková a Kubík, ji uvedli 12. listopadu 2018 formou „dramatického investigativního vyšetřování“. Kauza sloužila jako argument pro podporu demonstrací, pořádaných Miliónem chvilek. Politici jako Jurečka okamžitě požadovali a prosadili hlasování o nedůvěře vládě. Měla i absurdní momenty: Babišovi byla odmítnuta možnost položit věnec k památce 17. listopadu.
Když si přečtete, jakým způsobem tato věc působila na veřejnost, v obrovské záplavě článků, pod Babišovými statusy, nemluvě o době demonstrací, máte odpověď, čemu posloužila. Jediný, kdo zachoval soudnost, byl prezident Zeman. Označil tehdejší zveřejnění rozhovoru s Babišem ml. za mediální hyenismus a divokou konspiraci.
Považuji zneužití Babišova syna a vtažení do soudního procesu jak jeho, tak i pokusy vtáhnout do procesů Babišovu rodinu za mimořádně odpornou praktiku. Babiš ml. nic nového do případu nevnesl. Jen se znovu zopakovala situace, kdy byl proces uměle prodloužen do doby, kdy jeho vyústění koliduje s termínem klíčových prezidentských voleb. Ke cti justice slouží, že soudce Šott k těmto okolnostem, podle vlastních slov, nepřihlížel.
Je absolutně v pořádku, že média plní roli zuřivého psa, pronásledujícího špatné a nečestné politiky. Podvodníky. Zločince. Darebáky. Padni komu padni je ale určující princip médií, ke kterému jsme ještě nedospěli.
Média mají zásadní roli objektivního zprostředkovatele reality. Mají povinnost být přesná, objektivní, věcná a naprosto pravdivá. Od objektivity médií se odvíjí způsob, jakým do značné míry prožíváme realitu. Pokud média neplní svoji roli a jejich výstupy vytváří pokřivenou verzi světa, náš svět se stává pokřiveným. Deformovaným a dysfunkčním.
