Celý svět je teď pro mě barevnější, říká fotografka Lucie Levá, která bojuje s vážnou rakovinou

Lucie Levá (28) je fotografka a influencerka. Před několika měsíci si od lékařů vyslechla diagnózu, která jí převrátila život. Zničehonic a v tak mladém věku musí čelit místo života, mnohdy bezstarostného, který si užívají její vrstevnice, existenciálním otázkám o nezaručenosti vlastní existence. Se svojí chorobou bojuje nesmírně statečně, čím se stala inspirací pro nespočet lidí, kteří ji sledují na sociálních sítích.

Rozhovor
Rubrika Rozhovor přináší rozhovory se zajímavými osobnostmi, které mají co říct.

V plném rozletu vás zastihla závažná choroba. Co vám vlastně, Lucie, je? S čím bojujete?

V mých sedmadvaceti letech mi byla diagnostikována rakovina tlustého střeva s metastázami do jater.

Jak byste popsala svůj život před stanovením diagnózy?

Můj život před diagnózou byl vlastně docela zmatený a chaotický, na druhou stranu však svým způsobem velice vzrušující. Jako fotografka na volné noze si troufám tvrdit, že můj život byl vlastně poněkud divoký. Často jsem jednala zbrkle a impulzívně, ale bylo to i zábavné, jakkoli sem tam jsem se dostávala do jistých ošemetných situací…

Jak se vlastně nemoc ozvala, kdy jste prvně pocítila, že by s vámi mohlo být něco v nepořádku?

Zajímavé je, že jsem už možná dva až tři roky měla tušení, že se mnou něco děje – zvyšující se únava, nespecifické bolesti celého břicha. Doktoři byli bezradní, ale já podvědomě věděla, že až se ukáže, co to je, tak to bude veliký průšvih.

Lucie Levá v nemocnici. | FOTO: archiv L. Levé

Co jste zažívala během stanovení diagnózy?

Ve chvíli, kdy jsem zjistila diagnózu, jsem měla dva silné pocity: jeden byl velmi úlevný – konečně vím, co mi je –, druhý pocit byl neuvěřitelný strach, neuvěřitelný zmatek… Člověk má pocit, že se ho určité věci netýkají. V rázu si pak ale rychle uvědomí, jak ho může potkat cokoliv – že on není ta svatá výjimka. A pro mě asi nejsilnější emocí bylo uvědomění si vlastní smrtelnosti – nezaručenosti vlastní existence. Naprosté nezaručenosti… od té chvíle…

Podpořili vás přátelé, kamarádi, anebo jste naopak zaznamenala, že se od vás odklonili?

Zpočátku jsem měla problém se svým blízkým otevřít, svěřit, protože měli spousty otázek ohledně mé nemoci, a já neměla ani chuť, ani sílu o tom mluvit. Spíš jsem se tedy odklonila já. Musela jsem si na svoji diagnózu zvyknout. Sžít se s ní.

Bylo třeba vyhledat nějakou psychologickou oporu?

Jedna z nejhorších věcí na této nemoci je, že vám odrovná psychiku. V určitý moment jsem naprosto ztratila sama sebe, nepoznávala se v zrcadle. Nevěděla jsem, kdo je Lucie, cítila jsem pouze strach. Takže ano, párkrát jsem navštívila psychoterapeuta a musím říct, že mi opravdu hodně pomohl.

Jak náročná je léčba a co všechno musíte podstupovat? Operace, chemoterapie…

Léčba je opravdu náročná a dlouhá a nikdo nikdy předem neví, nakolik bude úspěšná. Vše začíná zákrokem – zavedením portu pod kůži tak, aby hadička vedla k velké žíle, protože klasická žíla by nápor chemoterapie nezvládla. Podkožní port, který mám pod klíční kostí, máte po dobu celé léčby; člověk si na něj časem přivykne. Po portu přichází na řadu chemoterapie v cyklech, kdy vám do něj zavádějí kanylu. Následně přicházejí na řadu operace. Já mám za sebou během pěti měsíců dvě. První byla operace jater a pak následovala operace střev. V současné době podstupuju zajišťovací chemoterapii.

Lze popsat, jakou máte v tomto směru zkušenost s českým zdravotnictvím?

Jsem v péči skvělého onkologa a chirurga. A stále tu jsem, tak bych řekla, že pozitivní.

Svůj příběh otevřeně sdílíte na sociálních sítích (odkazy na konci rozhovoru, pozn. red.). Co k tomu člověka vede? Je to potřeba podělit se s osobní tragédií, vlastně se jakoby vypsat, anebo v tom tkví něco jiného?

Já bych to asi nenazývala osobní tragédie. Naučila jsem se vnímat nemoc tak, že život je cesta a přináší špatné a dobré věci. Nikdy jsem moc neuznávala, že něco má být vnímáno jako tabu. Tak jako nemám problém jít nakupovat v pyžamu, tak nemám problém ukazovat své pupínky a jizvy, spíš to, že ty věci sdílím, vychází z mé nátury. Vždycky mě bavilo narušovat zavedené metody, když mi to dávalo smysl. Mám pocit, že kdyby člověk vždy dodržoval, co mu kdo řekne, tak žijeme ještě v jeskyních.

Jaký je nyní váš výhled, co se týká zdravotního stavu a choroby samotné?

Na tuto otázku se těžko odpovídá. U této nemoci si nikdy nejste jistý výhledem, takže tady musíte mít silnou víru.

Co ještě budete muset absolvovat? Jak často budou probíhat kontroly, bude-li člověk v remisi?

Mám před sebou ještě chemoterapie, takže postup, který bude potom následovat, doposud neznám.

V čem je dneska váš pohled na svět rozdílný poté, co jste prošla vším tím, o čem jsme hovořili?

Myslím, že bych o tom mohla mluvit hodiny a hodiny, celý život se vám změní. Životní hodnoty se mi změnily – už nestojím o kariéru, sílu vidím v obyčejných věcech. Vážím si více mezilidských vztahů. Celý svět je teď pro mě barevnější, protože se umím konečně zastavit.

Lze se svěřit s tím, jakou máte vizi, přání? Čeho byste chtěla dosáhnout?

Přeju si, aby moje rodina byla šťastná, aby byl můj partner se mnou šťastný. Ráda bych dál inspirovala, motivovala lidi a bořila zavedená tabu, které mi přijdou přežitá. Baví mě progrese, takže bych ráda věci posouvala jak ve svém osobním životě, tak i na sociálních sítích. Snad dosáhnu vnitřního klidu a štěstí.

Lucie Levá je talentovanou fotografkou, která nedávno oslavila osmadvacáté narozeniny. Během své dosavadní kariéry stihla nafotit na šest set koncertů a navázat spolupráci s bezpočtem umělců. Oceňované jsou právě její hudební fotografie a portréty. Na sociálních sítích je aktivní na Facebooku i Instagramu, kde se kromě fotografie věnuje propagaci šetrného přístupu k životnímu prostředí, módě, kosmetice a zdravému životnímu stylu. Věnuje se i aktivitám spojeným s právy zvířat.

vaší podpory si vážíme
Zde můžete podpořit
PPMagazín
DĚKUJEME
BOX UNIVERSÁLNÍ
Celý svět je teď pro mě barevnější, říká fotografka Lucie Levá, která bojuje s vážnou rakovinou
Hodnocení čtenářů15 Hlasů
95
95

Základní informace

PressPort Magazín (na doméně ppmagazin.com) je nezávislá celostátní publicistická platforma s orientací na tradiční hodnoty, která ctí svobodu slova a zakládá si na slušnosti, konstruktivní debatě a přitažlivé vizuální formě. Spuštěna byla dne 11. listopadu 2018 a všechny práce byly vykonávány bez nároku na honorář. PressPort Magazín si od té doby vybudoval slušnou pozici, kdy naše články přebírají i mainstreamoová tuzemská média. Z pohledu mediálního trhu jde o hotový produkt.