Soudní proces s Andrejem Babišem nám nabízí jedinečnou příležitost nahlédnout do duší lidí, kteří žijí tím, že někdo jiný bude potrestán. Nezastírám, že takovému myšlenkovému světu nerozumím. Sama nikomu žádné vyšetřování, stíhání ani tresty ze zásady nepřeji, nicméně s tímto postojem jsem zřejmě ve výrazné menšině.
Nachází se tu mezi námi mnoho spoluobčanů, pro které je potrestání někoho jiného dost zásadním momentem, k němuž upínají své naděje.
Ráda bych je ale varovala: nic si od toho procesu neslibujte.
K jednání, které je předmětem obžaloby, došlo už před mnoha lety, dokonce za účinnosti jiného trestního zákoníku, než platí dnes. Skutky aktérů bude nutné nahlížet tehdejšíma očima; jestli tomu správně rozumím, celá kauza stojí na tom, zda založená firma splňovala kritéria definice malého a středního podniku. Tato definice tehdy, před patnácti lety, patrně neměla jednotný výklad; také další pravidla pro udělování dotací bývají tak složitá, že bude velmi těžké doložit a připsat úmyslné zavinění za jejich porušení šéfovi holdingu.
Těm, kdo se těší na trest, nenahrávají ani další okolnosti kauzy, například velice dlouhá doba projednávání nebo skutečnost, že trestní stíhání většiny spoluobviněných už bylo zastaveno. Kromě toho, dotace byla vrácena a ani státní zástupce nepožadoval při předložení obžaloby soudu uložení nepodmíněného trestu.
Není tedy radno dělat si naděje na Babiše v teplákách. Vyloučit to nelze, ale stejně možné je, že budeme ještě všichni platit odškodnění za dlouhotrvající a bezvýsledné trestní stíhání.
Proces sleduji jen okrajově, protože mne nijak zvlášť nezajímá, nicméně mediálním zprávám nelze uniknout. A tak jsem zaznamenala, že před soudní budovu byla přistavena pro Andreje Babiše klec.
Později jsem se překvapeně dozvěděla, že tuto klec měl snad na místo jednání nezávislého soudu instalovat spolek Milion chvilek pro demokracii.
Pokládám to samozřejmě za hoax. Něco takového je zcela vyloučeno.