Cíle Západu v souvislosti s válkou na Ukrajině prý byly téměř splněny. PL to řekl diplomat, pedagog a bývalý náměstek ministra zahraničí Petr Drulák. Lídři velmocí proto podle něj v zákulisí začínají tlačit na ukrajinského prezidenta Zelenského, aby začal počítat s dohodou a kompromisem. Česká politická elita ovšem tradičně nevidí zahraničněpolitickou realitu a po obratu USA bude překvapena.
„Ze Západu dostává Ukrajina rozporné signály. Na veřejné oficiální úrovni slyšíme ujišťování o trvalé podpoře ukrajinskému úsilí, ale různými dalšími kanály dávají Američané a západní hráči Ukrajincům najevo, že by bylo načase začít pomalu s Ruskem jednat,“ uvádí Drulák. A dodává: „Vidíme nepolevující tlak Ruska na Ukrajinu a pak vidíme signály Západu vůči Ukrajině s tím, že Západ už možná nebude připraven pomoc navyšovat nebo v ní dokonce pokračovat. Takové signály teď Ukrajinci dostávají.“
Západ měl zpočátku zájem na dlouhé válce, o tom vypovídá například bývalý izraelský premiér Naftali Bennett. Nyní začíná významná část západních kruhů dávat od dlouhého konfliktu ruce pryč. Důvodů je, jak konstatuje Drulák, několik. „Jednak to Západ strojí strašné peníze. Za další se nerýsuje zhroucení ani ruské ekonomiky, ani Putinova režimu a za třetí pak to, že některé cíle, které měl tento konflikt dosáhnout, už byly splněny. To je především trvalé nebo dlouhodobé poškození evropsko-ruských vztahů. Toto bylo pro Američany hodně důležité.“
Nejvýznamnějším symbolem toho všeho je podle Druláka sabotáž Nord Streamu. „Podle všeho to udělali buď Američané, anebo jejich spojenci, byť naprostou jistotu nemáme, ale indicie jsou poměrně silné. Útok na německou civilní infrastrukturu v dobách míru by byl nepředstavitelný. Jenže k tomu došlo během války, a tak nad tím mávli rukou a oficiální odpověď na to, kdo zničil Nord Stream, je, že nevíme. Jsem přesvědčen, že řada lidí mezi západními špičkami dobře ví, kdo to udělal, ale nikdo to nebude říkat.“
Ruské ekonomice, podotýká dále Drulák, nepochybně současný stav nesvědčí, ale naučila se s tím žít. Jednak tam patrně dochází k nahrazování výroby toho, o co kvůli sankcím Rusko přišlo. Za druhé ale dochází k masivnímu obcházení sankcí a „zakázané“ výrobky se nadále do Ruska dostávají; primárně přes Turecko.
Na otázku, nemůže-li tlak na Ukrajinu co nejdříve obrátit vývoj války vést k nějakému většímu průšvihu nebo krveprolití, Drulák odpovídá: „Tohle už přece Ukrajinci zkouší. Dlouhodobým rysem ukrajinské zahraniční politiky je snaha konflikt internacionalizovat, tedy zapojit do něj státy NATO nejintenzivnějším možným způsobem. Jejich hlavním cílem je to, čemu se my chceme za každou cenu vyhnout. Ukrajincům jde o přežití, je to naprosto pochopitelné. Bojují o svou existenci, tak logicky používají všechno, co mají k dispozici, byť tím nakonec mohou přijít o určité sympatie. Navíc neexistuje ale příliš možností, jak by s tím Ukrajina mohla uspět, nemá moc silné karty. Důležitým precedentem je raketa na polském území, která dopadla někdy loni na podzim. Kdyby Američané s Poláky chtěli, mohli to interpretovat jako ruskou raketu, útok na stát NATO a krize mohla eskalovat. Může v budoucnu docházet k různým provokacím, operacím pod falešnou vlajkou ať už z jedné či druhé strany, to vyloučit nelze. Důležité však bude něco jiného. Rostoucí přesvědčení států NATO, že je potřeba konflikt postupně tlumit, a i když k něčemu dojde, interpretace nebude eskalační. Jedna věc je, co se stane, ale důležité bude, jaká bude interpretace Západu.“
Na slova, že zatímco na Západě se vnímání pokračování války mění, u nás slyšíme stále, že jediný možný výsledek je vítězství Ukrajiny a totální porážka Ruska, reaguje Drulák: „Jde o přesný důsledek nepolitičnosti české politiky. Jenže zatímco diskurs dobro a zlo na Západě používají skoro všichni, v druhém sledu pečlivě zvažují, co je výhodné a nevýhodné a co je možné a nemožné. Kdežto česká elita, která je teď u moci, je nepřipravena k této úvaze a nechávají se vést čistě morálním diskurzem a věří své vlastní propagandě. Možná si neuvědomují, že jde o propagandu, možná věří, že jde o realitu. Pokud si něco tak silně morálně osvojí, těžko to mohou ze dne na den změnit. Pokud jste bytostně přesvědčený, že jste na straně dobra, musíte v těch kolejích jet až do nějakého nešťastného konce.“
„Naštěstí naše elita o tom rozhodovat nebude, to budou dělat jiní. Ta zdejší elita bude v budoucnu postavena před hotovou věc a pak s bručením někam zalezou. Podobně jako to bylo v případě Afghánistánu. Jen si vzpomeňte před tím zhruba rokem a půl, jak ty stejné české elity byly tak zklamané a naříkaly, co to ti Američané udělali. Přitom nešlo o nic nového, takové obraty se v americké zahraniční politice objevují s železnou pravidelností. Ti moralisté tady napřed vylezou, jásají a zamořují českou politickou debatu svými pseudomorálními výroky a později, když je dožene realita, na pár let zalezou a neslyšíte o nich do chvíle než se objeví nová bitva proti jiné říši zla. Nejde o nic nového, to zde vidíme dávno,“ podotýká Drulák.
Výroky nově zvoleného prezidenta Petra Pavla, míní rovněž Drulák, dávají smysl jako vzkaz k vystřízlivění. „Jeho analýzy, které poslední dobou slyšíme, jsou správné. Kladu si však otázku, proč takové analýzy neříkal už loni na podzim. Každý, kdo rozumí vojenským záležitostem, musí vědět, že Ukrajina od začátku vedle velmi nerovný boj a její vojenské vítězství bylo velmi těžko představitelné bez ohledu na všechny ruské chyby. Petr Pavel jako voják samozřejmě tyto věci musel vidět. Jeho rétorika se proměnila a on buď vychází z podnětů z Washingtonu, anebo situaci takto sám vnímá a ví, že si to může dovolit říkat. Nemyslím si však, že by se tím stavěl proti americkým zájmům.“
