Uběhly tři měsíce od začátku roku, a už tu máme třetí politické odcházení. Po Miroslavu Kalouskovi (který spíš blafuje) oznámil odchod Václav Klaus mladší (očividně vyhořelý), kterého vzápětí následoval Mikuláš Minář. A ten to projel dřív, než vůbec pořádně začal.
Naplnil tak sice slib, že do politiky nepůjde, pokud nenasbírá potřebný počet podpisů, ale v myslích rozumných lidí zůstane spíš jako symbol obrovsky promarněné příležitosti a oběť mesiášského komplexu. V posledním facebookovém postu se Minář kaje a uznává, že přecenil síly, ale to je mu teď platné asi jako mrtvému zimník.
Vzpomínám na začátky, kdy Mikuláš Minář ještě vedl Milión chvilek. Lidi ho „žrali.“ Atmosféra na demonstracích byla strhující. Nicméně vládnout davu je mnohem snadnější než přitáhnout lidi k volbám. To si asi Minář neuvědomil. Nebo nechtěl uvědomit. Když oznámil odluku od Chvilek a začal s nadšením budovat hnutí Lidé PRO, podstatně méně nadšení už byli jeho dosavadní stoupenci. Podařilo se mu je slušně rozhádat – jaký to paradox pro člověka, který chtěl společnost tmelit!
Politika potřebuje jasnou vizi
Nadšení stačí pro aktivismus, ale politika potřebuje jasnou vizi, strategii a taktiku. To Minář neměl, nebo alespoň jsem to v jeho programu, rozhovorech a facebookových postech nenašla. A stavět program „zdola,“ založit ho na názorech lidí? To je sice krásná myšlenka, ale v praxi moc nefunguje. Navíc od člověka, který založil svůj aktivismus na boji proti populismu, působí jako pěst na oko.
Víc, než kde jinde platí u Mikuláše Mináře rčení „ševče, drž se svého kopyta.“ Nepíšu to jako kritiku, ale jako prosté konstatování. Ještě před rokem jsem sama volala po tom, aby Minář do politiky vstoupil a ukázal, co v něm je. Když jsem však viděla, jak nerozhodně přešlapuje, jak potřebuje svolení lidí, aby se do akce pustil, poslední zbytky důvěry mě opustily. Tak nevypadá leaderovská mentalita.
Svým způsobem to asi myslel dobře, tak nějak „havlovsky.“ Jenže doby Václava Havla jsou dávno pryč. Nepolitická politika je neplodný koncept, který se nakonec vždycky sežere sám. Přijde mi, že dodnes to mnozí ještě nepochopili.
Babiš podstupuje největší krizi kariéry
Můžeme jen odhadovat, kdo odejde (či přijde) dál. Na politické scéně se dějí zajímavé věci: Václav Klaus mladší se stahuje, Václav Klaus starší volá po silné konzervativní pravici, do jejíhož čela by se případně sám postavil. PirSTAN má obrovskou šanci na volební vítězství. Andrej Babiš podstupuje největší krizi kariéry. Miroslav Kalousek kuje pikle se Soukupem a růžky vystrkuje i Robert Šlachta.
Jeho Přísaha by mohla být černým koněm letošních voleb. Po počátečním rozpačitém rozjezdu to vypadá, že mu dost lidí věří a svůj projekt uchopil velmi racionálně. Samotný Mikuláš Minář prý nakonec podpoří jiné demokratické uskupení. Tipuji to na PirSTAN. Koalice SPOLU je prakticky neviditelná, komunisté vymírají a ČSSD, pokud se nestane zázrak, je horkým adeptem na odchod ze Sněmovny…
Zatímco zmiňovaný Václav Havel se s vlastním politickým odcházením vyrovnal inteligentní divadelní hrou, po současných politicích zůstávají twitterové výkřiky a posty na facebooku. Inu, časy se mění… Jak se asi změní po volbách?
