Dívám se na tu dnešní demonstraci, kdy několik tisíc lidí na Staroměstském náměstí v Praze protestovalo proti vládním opatřením, která souvisejí s koronavirovou pandemií. S projevem vystoupil vedle zástupců podnikatelů, umělců či lékařů i bývalý prezident Václav Klaus, který odmítl povinné očkování proti covidu 19. Podle zpravodaje ČTK neměla řada z protestujících roušky a účastníci akce nedodržovali předepsané rozestupy.
Jakkoliv se sama chovám zodpovědně a nabádám k tomu i ostatní, dá se říct, že těm lidem svým způsobem rozumím. Nemyslím si, že jsou zlí anebo hloupí. Jsou prostě už naštvaní, zoufalí, bez naděje. A to je jeden z nejhorších stavů vůbec – beznaděj.
Zrovna včera jsme se o tom bavili s kamarádem. ,,Nejhorší je,“ říkám, ,,že nikde se nedozvíš, za jakých podmínek, kdy a jak tohle skončí. Nikdo nedá žádnou naději. Jen strašení. To je na hlavu, pak není divu, že to lidé nedodržujou.“
,,Ale oni nechtějí, aby lidi měli naději. O to jde, víš,“ odpověděl. (Mimochodem čekali jsme v tu chvíli v uzavřeném prostoru kavárny na nápoj. Kamarád byl bez roušky. Zapomněl ji doma. Nikdo nás nevyhodil.)
Když ztratíte naději, ztratíte důvod jít dál. Natožpak dodržovat nějaká nařízení…
Není on Andrej Babiš předseda Rady pro duševní zdraví, nebo tak nějak? Tohle by měl vědět.
Horší je, že možná to ví moc dobře, a náramně mu to vyhovuje. Až někdo megazoufalý udělá nějaký nesmyslný kiks, tak zas on vyjde na světlo jako ten rozumný zachránce.
Kam jsme to jen došli…
