Pan šéfredaktor Deníku N si myslí, že patří k důležitým úkolům dobré novinařiny rozehrát i u nás takové malé Me Too. Konkrétně uvedl: „Patří k důležitým úkolům dobré novinařiny dávat slovo těm, jejichž hlas ve veřejném prostoru nezaznívá. Z obav či nezájmu většiny. A ke škodě celku. Proto přinášíme v Deníku N výpovědi tří desítek žen o jejich zkušenosti se sexuálním obtěžováním. Nečtou se snadno a vybízejí nás všechny k odpovědi na jednu důležitou otázku: Zda ve společnosti, která toto vše umožňuje, chceme dál žít, anebo nastal čas, abychom ji společně změnili.“
Pominu-li fakt, kolik novinářek bylo mezi zmíněnými třiceti obětmi a jak často jejich hlas zaznívá ve veřejném prostoru (a jak dopomohla média k obrazu ženy jako sexuálního zboží), já si na rozdíl od pana šéfredaktora naopak myslím, že dobrá novinařina se pozná podle toho, že nehází chybu jednotlivce na společnost. Protože ptát se, jestli chceme žít ve společnosti, která sexuální obtěžování dovoluje, není nic jiného než právě zaměňování osobní viny za společenskou!
Realita je totiž taková, že sexuální obtěžování má vždy dva přesně určitelné viníky: člověka, který se ho dopouští, a trumpetu, který si s ním neumí poradit a pláče v médiích – namísto aby si uvědomil/a, že pořádný kopanec do koulí udělá ve vteřině svoje. Ale to ne! My budeme raději házet individuální záležitosti na společnost, z žen dělat neschopné chudinky a z chlapů agresory… Prostě dobrá novinařina!
Na to, aby si žena nenechala líbit COKOLI, co se jí nelíbí, nemusí být chlapák, protože bohatě stačí, když je to normální zdravě sebevědomá lidská bytost.
Jakýsi jouda mi napsal, že ne každá žena je takový chlapák jako já, aby se obtěžování dokázala bránit. Ponechme stranou, že na to, aby si žena nenechala líbit COKOLI, co se jí nelíbí, nemusí být chlapák, protože bohatě stačí, když je to normální zdravá sebevědomá lidská bytost.
Pokud ale na vteřinu přijmu stupidní argument o chlapáctví, pak mě nejvíc baví, jak si salónní liberální levičáci (mj. i z Deníku N) dokážou sami sobě dokonale protiřečit. Posuďte: na jednu stranu nám tihle lidé tvrdí, že ženy jsou dost chlapáci na to, aby mohly dělat v tak dravém prostředí, jako je třeba vrcholový byznys nebo vrcholová politika a že je dokonce žádoucí, aby se v tak dryáčnickém a tvrdém prostředí vyskytovaly (a chtějí je tam nacpat i prostřednictvím kvót). Na druhou stranu nám ale titíž lidé tvrdí, že žena není dostatečný chlapák na to, aby se dokázala ozvat proti plácnutí přes zadek a chtějí, aby za ni tuhle situaci řešila společnost.
I průměrně inteligentnímu člověku je jasné, že A i B nemůže platit současně. Prostě buď budeme věřit v sílu žen, a pak nebudeme řešení jejich osobních záležitostí házet na společnost, NEBO budeme z žen dělat neschopné chudinky – ale pak zase nemá cenu hrát si na feministy a prosazovat, aby se ženy pohybovaly v prostředí, kde se dějí daleko horší věci, než je nějaké plácnutí přes prdel.
Možná, že by levicoví liberálové neměli rozehrávat žádná Me Too po česku do té doby, dokud si v sobě tenhle základní rozpor důkladně nevyjasní.
Je to smutné, ale je to výsledek toho, že do periodik,do parlamentu, ČT a i soukromých TV se již dostali a ovládají (o super demokratických Forech24) myšlenkově nedospělí „mladí svazáci“ vychovaní humanitními univerzitami (prý mají elitní vzdělání), jejichž profesory jsou převážně „progresivní“ neomarxisté odtržení od reálných problémů světa.