Mezi svátky nepíšu, ale dovolím si zde doporučit jeden zajímavý článek. Říká se, že člověk vyhledává názory, které konvenují jeho vlastním; raději čteme to, s čím souhlasíme a co potvrzuje naše vidění světa.
O webu Druhá směna jsem se zde již zmiňovala; jde o server radikálních feministek, které staví svůj obraz ideálního světa na komunistických myšlenkách. Názory, s nimiž bych souhlasila, se tam proto v podstatě nevyskytují.
Nedávno tam ale byla publikována upřímná zpověď mladé ženy, která popisuje, jak se zapojila do aktivit, jejichž cílem bylo zlepšit její okolí (šlo o inciativu Ne!musíš to vydržet na pražské umělecké vysoké škole), ale nakonec se stala jen nástrojem, který sloužil právě těm institucím, proti nimž bojovala. Autorka článku zcela vyhořela a tuto svou zkušenost nyní předává ostatním.
Text přesně potvrzuje mé intuitivní představy o cestě podobných aktivistů, o příčinách, které autorka vidí v traumatu, a důsledcích, které pojmenovává jako frustraci.
Domnívám se, že článek je užitečný pro zdejší čtenářskou komunitu, protože poskytuje zajímavý vhled do psychiky lidí, jejichž veřejné aktivity v příspěvcích a diskusích často komentujeme. Doporučuji jej proto všem k přečtení.
A navzdory tomu, na jakém serveru to vyšlo, děkuji autorce za odvahu, se kterou své pocity zveřejnila.
