ILUSTRACE: archiv PressPort Magazínu

Dvojí trapnost

Editorial
Rubrika PressPort Magazínu.

Milí čtenáři, jistěže není nijak dobře, že byl policajt Vladislav Husák hostem v teplickém hotelu Prince de Ligne, kde se konala jakási narozeninová party, doslova prý žranice, když na různých místech země právě nepochybně umírali lidé; bohužel včetně mého nezlomně optimistického strýce, jenž už také zvýšil statistiky zesnulých.

Jistěže není nijak dobře (anebo ano?), že je lidem opět vmeteno do obličeje, připomenuto, že si nejsou rovni a že je nade vše jasné, že politiky někde zezadu ovládá kdejaký loutkoherec, srozumitelněji kmotr bez funkcí, a že jiné to nikdy ani nebylo, ani nebude. Ale stejně tak jako Husákova účast na sedánce potentátů a papalášů (normalizační výraz), kteří jsou mi lhostejní cele a jejichž sebestředností si absolutně nehodlám nechat kazit den, se mi příčí disproporce.

Nepoměr ve smyslu vytváření mediální pověsti s velkým zaujetím novinářů neboli nálepkování: Svého času jsem znal policii dobře, ale srovnám-li toho či onoho médii opěvovaného policejního hrdinu XY (hosta mnohých televizních show) anebo jiné krajské policejní šéfy s nenáviděným – pohledem sdělovacích prostředků – vlastně „skorokmotrem“ Vladislavem Husákem, jenž z toho všeho skončil po převozu vrtulníkem v nemocnici, nevím, mám-li se smát, anebo brečet. Je mi ho tak trochu líto. A je naprosto jasné, že spravedlnost a pravda jsou pojmy, které se uplatňují různě, na každého jinak.

A pak ve mně vzbuzuje zvláštní směs odporu, když ultimativní soudy v Deníku N (ale nejenom tam) vykřikuje nad policejním kmetem coby autor jakýsi mladíček s mateřským mlékem od koulí po bradu, když kádruje v titulku slovy: Husák musí skončit. Policie je kvůli němu k smíchu. Co asi mohl tak v životě tento hoch zažít, není-li si s to uvědomit (ani kvůli lákavosti výdělku, bohužel), že jeho myšlení vskutku rozum nebere a je ukázkově trapné?

Že je podobně směšné, jako když Paroubek poznamená: Na mejdanech se obvykle pije alkohol a já už pět let žádný alkohol nepiji. Maximálně si nechám na přípitek nalít do skleničky víno, omočím rty a skleničku po přípitku odložím. Dávat mě do souvislosti s nějakou alkoholickou oslavou je proto velmi nekorektní.

Celá ta událost je tak, myslím si, o dvojí trapnosti: papalášské a svazácké (také normalizační termín). Jaká je horší či nebezpečnější, na to už si musí každý odpovědět sám.

Příjemný týden.

vaší podpory si vážíme
Zde můžete podpořit
PressPort Magazín
DĚKUJEME
Dvojí trapnost
Hodnocení čtenářů7 Hlasů
95
95
Redaktor