Společnost EMKO bulharského obchodníka se zbraněmi Emilijana Gebreva (65) dodávala zbraně na Ukrajinu i po roce 2014, kdy na východě země tamní separatisté podporovaní Ruskem začali bojovat proti ukrajinské armádě. V e-mailu zaslaném americkému listu The New York Times (NYT) to přiznal sám Gebrev, který původně vyzbrojování Ukrajiny popíral. Také píše, že zbraně skladoval v muničním areálu v České republice.
Jde o sklad ve Vrběticích, který v roce 2014 dvakrát explodoval. Podle Česka panuje důvodné podezření, že výbuchy způsobili agenti ruské vojenské rozvědky GRU. Kauza nyní vedla k rusko-české diplomatické roztržce a premiér Andrej Babiš (ANO) kauzu Vrbětice označil za bezprecedentní teroristický útok.
Gebrev se v e-mailu listu NYT také zmínil o dvou pokusech otrávit ho v roce 2015, což je akce připisovaná jednotce GRU označované číslem 29155. Podle Gebreva se o to sice pokusili ruští vrazi, ale nepracovali zřejmě sami, nýbrž společně s jeho nepřáteli z Bulharska.
Ke své společnosti EMKO a jejím kontaktům s Ukrajinou původně mnoho informací neposkytoval a tvrdil, že veškerý vývoz zbraní na Ukrajinu zastavil na začátku bojů na východě země v roce 2014.
Nové důkazy
V pátečním dopise listu NYT však přiznal, že EMKO podepsala s „oprávněnými ukrajinskými společnostmi“ kontrakt na konci roku 2014, když už se na východě Ukrajiny bojovalo. Předtím přitom ujišťoval, že zbraně uskladněné v Česku nebyly určeny na Ukrajinu.
NYT píše, že jeden bývalý ukrajinský představitel byl ochoten sdělit tajnou vojenskou informaci pod podmínkou zachování anonymity – EMKO podle něj kontrakt podepsala v roce 2014 a měla podle dohody ukrajinské armádě dodat dělostřeleckou munici. Ve snaze zabránit příznivcům Ruska v bulharské vládě, aby tento obchod překazili, byla munice zabalena tak, jako by byla určena Thajsku. Gebrev informaci o matoucím označování zboží popřel.
NYT píše, že dosud nebylo moc jasné, proč se Rusové snažili Gebreva zničit. Český případ podle listu poskytuje nové důkazy, že důvod, proč ho Kreml pronásledoval, byly jeho obchody. Podle odborníků byla při pokusech o jeho otrávení použita stejná nervově paralytická látka novičok jako o tři roky později v anglickém Salisbury v případě bývalého dvojitého agenta Sergeje Skripala a jeho dcery Julije.
Ja útok proběh?
A jak útok na vrbětický sklad proběhl? Vlezli ruští agenti do areálu dírou v plotě a položili munici v určité vzdálenosti od objektu firmy IMEX Group, což oficiální verze nezmiňuje proto, aby český stát nemusel uzavřeným firmám platit miliardy korun odškodného, jak usuzuje nejnovější vydání časopisu Reflex?
„Tento argument není příliš validní. I kdyby tam vlezli dírou v plotě, nepopisuje to samotný způsob, jak to vyhodili do vzduchu,“ konstatuje bezpečnostní expert a bývalý šéf vojenské rozvědky Andor Šándor. „Museli by tam nechat s nadsázkou sedm náklaďáků výbušnin, aby to narušilo nejen objekt toho skladu, ale i tu munici uvnitř. A zcela určitě by to nevyhodilo do povětří dělostřelecké granáty. Ty jsou koncipovány tak, že mají několik pojistek, aby nedošlo k výbuchu. To prostě ne.“
Reflex pak pokládá otázku: „Skutečně šlo jedné ze dvou největších jaderných mocností o to, aby zastavila malé prodejce z IMEX tímto nehorázným způsobem? Z mnoha rozhovorů s lidmi, kteří v objektu podnikali, spíš vyplývá, že smyslem bylo utlumit práci úplně jiné firmy se strategickým dosahem. Stručně řečeno, agenti sice vyhodili do povětří muniční sklad IMEX, ale ve skutečnosti šlo o výhrůžku a pokus paralyzovat činnost nedaleké firmy se skutečně strategickým významem a dosahem.“ Míněna je firmu Eruca Technologies: „Po několika letech práce vybudovali ve vrbětickém areálu středně velkou chemickou továrnu, která prý měla dodávat USA komponenty do mezikontinentálních balistických střel. Firma Eruca měla násobně vyšší hodnotu a význam než lokální IMEX s muničním skladem. Ten však bylo možné lépe vyhodit do povětří.“
Kardinální problém
Ani tato verze se generálu Šándorovi nelíbí. „Toto, myslím si, také není validní argument, protože to už obrací pozornost proti Spojeným státům. To si vůbec nemyslím, že by něco takového bylo. Určitě ne,“ podotýká bývalý šéf vojenské rozvědky.
„Zatím se všichni ostřelují okolo tohoto problému a neptají se na ten kardinální. Jak oficiální zpráva ví, že to mělo bouchnout při transportu? Z čeho tak usuzují? Já nevím, co tam ti Rusové, pokud to byli oni, strčili. Jak mohli vědět, kde ta bedna s tím materiálem skončí? Jak to bude probíhat, jak se to bude přesunovat, kdy to odejde? Železniční přesun munice se musí s dráhami konzultovat, nesmí přijít do styku s nějakými jinými výbušninami nebo chemickými látkami. To je velmi pečlivě sledovaný transport. Když to ale vezmeme logicky – kde by se nejlépe a nejúčinněji podařilo náklad munice zlikvidovat? No přece v tom skladu,“ objasňuje generál.
„Myslím si, kdyby Rusko chtělo v té době, aby náklad zbraní nedošel tam, kam dojít měl, tak mělo i jiné možnosti, jak tomu zabránit. Podstatně elegantnější, s menším humbukem, s menším potenciálním problémem. Není žádné tajemství, že ruská služba vnější rozvědky spolupracovala s naší. Dokonce jsme měli našeho představitele na ambasádě v Moskvě. Předpokládám, že recipročně oni ho měli tady. Stačilo v rámci té kooperace přijít a říci – podívejte, máme podezření, že ta munice skončí v místě konfliktu, což není v zájmu České republiky a české diplomacie,“ myslí si.
„Proč by to dělali takovýmto způsobem? Je tu pořád spousta otázek, které se musejí vznášet pro posouzení toho, co se ve Vrběticích stalo. To neznamená, že se a priori odmítne verze, že za tím GRU stálo. To určitě ne,“ uzavírá generál Andor Šándor.
