Ke smrti Michaila Gorbačova Česká televize vysílala dokument režiséra Vitalije Manského Gorbačov. Ráj.
Devadesátiletý Gorbačov neokázale mluví o tom, jak on chápal a stále chápe socialismus: Ano, mohl jsem použít sílu jako mí předchůdci a odstranit Jelcina, ale neudělal jsem to, protože to odporovalo mému svědomí jako generálního tajemníka strany. Mí předchůdci byli autoritáři, ale já byl především socialista. Kvůli těmto principům jsem až do konce bojoval proti rozpadu Sovětského svazu.
V pozadí je zapnutá obrazovka, kde řeční Putin. Ukazuje se, že jediné období, kdy v Rusku existovala demokracie, bylo období Gorbačovovy glasnosti a snad ještě začátek Jelcinovy éry. Gorbačov to dosti sugestivně staví tak, že období demokracie v Rusku bylo naplněním základních myšlenek socialismu, kvůli nimž se uskutečnila Říjnová revoluce. Dobře, dnešní Rusové mi nerozumějí, mám sympatie u méně než jednoho procenta ruského obyvatelstva, ale věřím tomu, že v dlouhé budoucnosti pochopí, oč mi šlo.
Velkou Gorbačovovou zásluhou je, že ukázal demokratické a emancipační principy, které byly přes všechny represe a násilí stále nějak zakódované do sovětského systému. Byly sice často potlačované, ale v hibernované podobě tam stále byly.
Gorbačov je začal oživovat podobně jako dvacet let před ním Dubček. Oživit je chtěla také dobrá polovina signatářů Charty 77, kteří se jako komunisté angažovali v pražském jaru. Všechny tři pokusy sice skončily politickou porážkou, ale díky nim víme, že sovětský systém nebyl pouze gulag a ostnaté dráty, jak to stále dokola omílají antikomunisté.
Měl v sobě potlačované demokratické a humanistické prvky, které Gorbačov a před ním Dubček vytáhnul na světlo a začal je uskutečňovat. Díky Gorbačovovi se historický socialismus celosvětově nezdiskreditoval zcela. Věřím, že v nastávajících obtížných podmínkách se k těmto prvkům vrátíme a pokusíme se je znovu oživit.
