KOLÁŽ: PPM

Grandhotel nad propastí: první dějiny frankfurtské školy vydané v češtině

Od roku 2000 se mění společenská situace, vyhlašuje se konec postmoderní kultury, přichází „válka s terorismem“ a nové válečné konflikty.

V Hostu vyšla poutavě napsaná kniha o dějinách frankfurtské školy Grandhotel nad propastí, v níž se střídá románové líčení života jejích myslitelů, Adorna, Benjamina, Marcuseho, Habermase atd. se srozumitelným výkladem jejich myšlení. Jsou to první dějiny frankfurtské školy vydané v češtině. V knihkupectví si člověk při prvním pohledu pomyslí, že je to román. Ke knize jsem napsal doslov a připojuji ukázku.

Umění
Rubrika Umění se snaží zprostředkovat mj. věci, které unikají hlavnímu mediálnímu proudu.

Stuart Jeffries na konci knihy píše o románu Jonathana Franzena Rozhřešení, v němž se Chip Lambert zbavuje své sbírky knih od frankfurtských myslitelů, feministů, strukturalistů, poststrukturalistů, psychoanalytiků. Je právě začátek devadesátých let a on se rozhodl změnit svůj život. Akademickou dráhu kulturního kritika vymění za povolání scénáristy. V románu se líčí, jak Lambert shledává, že na pomyslných vahách Habermas, Adorno, Jameson váží nesrovnatelně méně než půvaby a erotické dovednosti jeho nové přítelkyně. Knihy odprodá do knihkupectví a strženou částku použije na nákup „divokého norského lososa, uloveného na udici“ v luxusní prodejně potravin, aby na přítelkyni udělal dojem. Příběh se odehrává v ovzduší „konce dějin“, jak to příznačně vyjádřil Francis Fukuyama. Co zůstalo z kritické teorie v době „konce dějin“, kdy se společenská kritika a touha po jiném světě jevila jako přežitek?

Lambert přestává neplodně teoretizovat a přechází k činům, v nichž lze spatřit jistou ironizaci frankfurtské školy, která se nikdy k radikálnímu jednání neodhodlala. Lambert dospěje k rozhodnutí, že dost bylo hloubání o různých podobách nadvlády a nesvobody v pozdním kapitalismu a je třeba přejít do praxe, která bude odpovídat reálnému stavu věcí. Společenská kritika a snění o jiném světě se staly antikvárními, a proto knihy frankfurtské školy patří do antikvariátu. Lambert se zříká místa odborného asistenta a volí si povolání scénáristy nejspíše z toho důvodu, aby psal texty pro filmy, jež osloví široké publikum, a tím se dostal do kontaktu s reálným životem. Místo toužení po chimérickém jiném světě se bude oddávat erotickému vytržení se svou milenkou.

Jeffries zvolil tuto scénu znamenitě. Odráží se v ní dodnes otevřený příběh kritické teorie. Jeffriesova kniha totiž scénou s výprodejem kritické teorie nekončí. Pointou knihy je poznání, že naopak žijeme v době, v níž se kritická teorie stává znovu aktuální. Od roku 2000 se mění společenská situace, vyhlašuje se konec postmoderní kultury, přichází „válka s terorismem“ a nové válečné konflikty, přibývá hmatatelných projevů globální kapitalistické krize, zhoršuje se klimatická krize, šíří se pandemie. Jak říká Jeffries, jedním z důsledků globální kapitalistické krize je, že nastává mírný nárůst popularizačních knih o kritické teorii – včetně komiksových příruček, slovníků a možná i této knihy. Cituje výrok německých kritických sociologů Klause Dörreho, Stephana Lessenicha a Hartmuta Rosy, že „kamkoli se dnes podíváte, je už kritika kapitalismu docela v módě.“ Jejich kniha Soziologie, Kapitalismus, Kritik (Sociologie, kapitalismus, kritika) obnovuje kritickou teorii v současných souvislostech a podle jejich slov lze knihu „nejlépe chápat jako kritiku sebeponižování, vlastního zbezmocňování a sebedestrukce, které společnosti způsobuje kapitalismus.“

Pokud by dnes Franzen napsal pokračování románu Rozhřešení, možná bychom v něm četli o tom, jak zestárlý Lambert propadá celkové deziluzi a vyhoření na způsob postav z Houllebecqových románů. Ve svých depresích si uvědomuje, že potřebuje nové rozhřešení. Vezme do rukou svůj výtisk Fukuyamy a přichází na to, že cesta do stavu vyhoření začala tím, že kdysi uvěřil tomuto „krysaři“, jehož píšťala jej zavedla spolu s mnoha dalšími na okraj propasti. Odnáší ho do stejného antikvariátu, do něhož před třiceti lety přinesl knihy od Adorna, Habermase, Jamesona a dalších kritiků. Tyto knihy si znovu pořizuje, ale zaplatí za ně mnohem více, než když si je kupoval poprvé. Lambert zpytuje svůj život podobně jako Florent-Claude Labrouste v závěru Houllebecqova Serotoninu. Pronáší slova: „Podlehli jsme iluzi osobní svobody, otevřeného života, nekonečna možností? Je to možné.“

Lambertovo rozhřešení se však odliší od Labroustova náběhu k náboženské katarzi, která spočívá v tom, že pochopí Krista a jeho oběť za takové ubožáky, jako je on sám. Druhý díl Rozhřešení by mohl končit tím, že Lambert se seznámí s černošskou feministickou a antikapitalistickou aktivistkou, která mu připomíná Angelu Davisovou, jež v šedesátých letech studovala u Ericha Fromma a Herberta Marcuseho a jejichž teorie převedla do celoživotní politické praxe (čtenář se o ní dočte v knize). Lambert v ní spatřuje ženu, která na rozdíl od jeho někdejší milenky ztělesňuje teorii v její osvobozující síle: teorii, která je přítomná v jejím nasazení, odvaze, vnitřní čistotě. V této ženě objeví to, o čem netušil, že vůbec existuje. Začnou spolu číst knihy kritické teorie, které po třiceti letech Lambert vrátil na jejich místo v knihovně. V jedné podivuhodné chvíli najednou číst přestanou… (srov. Dante, Božská komedie, V, 138).

vaší podpory si vážíme
Zde můžete podpořit
PPMagazín
DĚKUJEME
Grandhotel nad propastí: první dějiny frankfurtské školy vydané v češtině
Hodnocení čtenářů0 Hlasů
0
0
Komentátor

Základní informace

PressPort Magazín (na doméně ppmagazin.com) je nezávislá celostátní publicistická platforma s orientací na tradiční hodnoty, která ctí svobodu slova a zakládá si na slušnosti, konstruktivní debatě a přitažlivé vizuální formě. Spuštěna byla dne 11. listopadu 2018 a všechny práce byly vykonávány bez nároku na honorář. PressPort Magazín si od té doby vybudoval slušnou pozici, kdy naše články přebírají i mainstreamoová tuzemská média. Z pohledu mediálního trhu jde o hotový produkt.