Již v minulosti jsem ve svých příspěvcích předpokládal, že KSČM hrozí s ohledem na politiku, kterou zvolila, vyřazení z politického dění. Podobně jsem předpokládal i pokles volebních preferencí ČSSD, přestože díky Janu Hamáčkovi nakonec skončila lépe, než se dalo očekávat.
Problémem naší levice není vymírání členské základny KSČM, ale nejednotnost levice, která se chová neprincipiálně.
Komunisté se chovají jako dítě, na které se může zatlačit a hned se podřídí.
ČSSD schválila usnesení svého sjezdu z Hradce Králové z února 1993 potvrzeného usnesením sjezdu z Bohumína v roce 1995 které zní: „Sjezd potvrzuje platnost závěrů hradeckého sjezdu ČSSD o nepřípustnosti spolupráce sociální demokracie s extremistickými politickými stranami. Vylučuje politickou spolupráci se SPR-RSČ, SČK, MNS, KSČM, LB a SDL.“ Dodnes ČSSD usnesení nezrušila, později dokonce razila pseudolevicová témata, kterými odradila část svých tradičních voličů. Komunisté ČSSD ke spolupráci levicových sil nepřesvědčili a levicovou politiku do značné míry opustili.
Majetek nerozhoduje
V dubnu 2018 jsem napsal a zveřejnil: Prý se komunistům zhoršují volební výsledky, protože se jim v důsledku věku členů snižuje voličská základna. Pěkný nesmysl.
Velikost strany má minimální vliv na volební výsledky. Stejně tak nemusí být rozhodující ani velikost majetku. Česká pirátská strana měla v roce 2016 dle své výroční zprávy osobní náklady ve výši 50 576,61 Kč, výnosy: 2 799 806,27 Kč a náklady: 5 833 929,67 Kč, výsledek hospodaření z hlavní činnosti: -3 034 126,40. Přesto se ve volbách v roce 2017 stala třetí nejsilnější volební stranou s 10,79 procenta hlasů a státní příspěvky vymažou veškeré ztráty.
Piráti tak se svými několika stovkami členů výrazně překonali bohatou tehdy 40tisícovou komunistickou stranu. Prostě o volebním úspěchu rozhodují jiná kritéria než jenom peníze či počty členů. Tato kritéria důvěryhodnosti komunisté nenaplňují…
Jasný trend
Ve volbách v roce 2002 dosáhli komunisté 882 653 hlasů voličů, což bylo 18,51 % všech hlasů a 41 poslanců. Jejich volební trendy byly stále rostoucí. Předseda Vojtěch Filip byl do funkce předsedy zvolen v roce 2005. V roce 2017 získali ve volbách 393 100 hlasů, což představovalo 7,76 % všech hlasů. Od nástupu předsedy Filipa před necelými 13 roky tak komunisté ztratili 10,75 % hlasů ve volbách, tj. 0,83 % ročně, takže za 3 až 4 roky se při nezměněném trendu dostanou pod hranici 5 % a ztratí volitelnost do Sněmovny, příspěvky na mandát poslanců atd. Nestane jejich konec jako parlamentní strany, pokud zásadně nezmění svoji politiku.
To má i ekonomické dopady. Příspěvek za mandáty poslanců činí ročně 855 000 Kč. Ve vazbě na volby stranám náleží i stálý příspěvek ročně 6 000 000 Kč pro stranu (hnutí), která získala v posledních sněmovních volbách 3 procenta hlasů. Za každých dalších i započatých 0,1 procenta hlasů obdrží strana a hnutí ročně 200 000 Kč. Obdrží-li strana a hnutí více než 5 procent hlasů, příspěvek se nezvyšuje a strana či hnutí obdrží 10 000 000 Kč. Na tento příspěvek by po nejbližších řádných volbách komunistická strana ještě dosáhla, zda v dalších, to je otázka.
Již před minulými volbami jsem předpokládal, že ke změně na funkci předsedy komunistů nedojde. Nespletl jsem se. Komunisté nevyvodili závěry. Po prohraných volbách tehdejší předseda nejdříve hovořil o vyvození odpovědnosti, ale nakonec znovu kandidoval a znovu byl zvolen. Ke změně v praktické politice a ani ve volebních výsledcích nedošlo.
Ekonomická rekapitulace
Takže se možná vyplatí udělat ekonomickou rekapitulaci po zveřejnění výsledků krajských voleb v roce 2020, a to i s přihlédnutím ke stávající výši příspěvků vyplácených státem politickým stranám.
V parlamentních volbách v roce 2002 – zmínil jsem již – dosáhli komunisté 882 653 hlasů voličů, což bylo 18,51 procenta všech hlasů a znamenalo 41 poslanců. Jejich volební trendy byly od roku 1990 stále rostoucí. Dokonce ve volbách do zastupitelstva hlavního města Prahy v roce 2002 získala KSČM 10,83 procenta hlasů a 8 zastupitelů. Ve volbách do zastupitelstev krajů v roce 2004 získala KSČM 19,68 procenta všech hlasů a tomu odpovídalo 157 mandátů v krajských zastupitelstvech. Strana měla dva senátory. Po zvolení předsedy Filipa do funkce předsedy KSČM v roce 2005 nastává s drobnou odchylkou související s církevními restitucemi zlom ve volebních výsledcích.
V posledních volbách do Sněmovny – opět zopakuji – získala KSČM 7,76 procenta hlasů a 15 poslaneckých mandátů. Nyní nemá KSČM žádného senátora a ani jednoho zastupitele v hl. m. Praze. V krajských volbách získala v roce 2020 celkem 4,75 procenta hlasů a 13 mandátů. Pokud by takovýto výsledek měla KSČM v příštích parlamentních volbách, tak již nebude v souladu s předpoklady uvedenými výše v Parlamentu. Směrem ke krajským volbám se předpokládaný pokles v počtu mandátů jednoznačně potvrdil.
Celkově tak proti roku 2004 ztratila KSČM 26 poslanců, 2 senátory a včetně zastupitelstva Prahy 152 krajských zastupitelů. Díky změně v počtu poslanců, senátorů a zastupitelů tak KSČM přichází nyní ročně na příspěvcích na činnost politické strany:
- za 26 poslanců o 23,4 miliónů (26*900000);
- za dva senátory o 1,8 miliónů (2*900000);
- za 152 zastupitelů 38,0 miliónů (152*250000).
Celkem tak již nynější ekonomická ztráta proti situaci, když by KSČM měla nezměněný počet poslanců, senátorů a zastupitelů jako v roce 2004, ročně představuje 63,2 miliónu. Kromě této již existující roční ztráty při zachování dosavadních trendu hrozí, že po dalších volbách KSČM nebude mít žádného poslance, čímž by utrpěla další ztrátu za 15 poslanců ve výši 13,5 mil. Kč ročně, přičemž v ohrožení jsou i další příspěvky na činnost. Nebude-li mít KSČM poslance, přijde i o příspěvek na činnost politického institutu, který odpovídá 10 procentům z celkové výše příspěvku na činnost politické strany.
Nehodnotím, jak se na volebním propadáku podílel přístup nového vedení KSČM k personálním otázkám jako například:
- K europoslanci Ransdorfovi, který představoval po změně stranického vedení v roce 2005 reálnou protiváhu některým trendům v KSČM. Před touto změnou ve volbách v roce 2004 sám získal 142 444 preferenčních hlasů, což se blíží v posledních volbách do Evropského parlamentu celkovému počtu všech hlasů pro KSČM. Stačí si připomenout problémy s pozdějším financováním jeho volební kampaně za KSČM či jeho přesunutí v roce 2014 až na čtvrté místo volební kandidátky.
- K senátorovi Doubravovi, který později ukončil své působení v KSČM a kandidoval za jiný subjekt.
- Ke komunistické senátorce Bayerové, proti které dokonce v senátních volbách kandidoval za jiný subjekt kandidát, který ve volbách do zastupitelstva kandidoval za KSČM.
- Na druhém místě kandidátky KSČM do Evropského parlamentu v roce 2019 byl zařazen student, kterého co do počtu hlasů nejenom výrazně přeskočili někteří kandidáti zařazení na kandidátce na výrazně horší místo v pořadí, ale který v následných krajských volbách v roce 2020 v Jihomoravském kraji vedl kandidátku konkurující KSČM…
Úsměvné reakce
Vzpomínám, že po krachu KSČM ve volbách v roce 2017 se nejdříve psalo: Jsem nejdéle sloužícím předsedou politické strany a podle mého soudu i obměna může leccos přinést (Filip k rozhodnutí už nekandidovat), aby pak po opadnutí nespokojenosti došlo k posunu, že se jednalo o nesprávnou interpretaci slov předsedy KSČM.
Ten nakonec na sjezdu v roce 2018 kandidoval znovu a znovu byl zvolen. Obdobný vývoj, tj. nabídnutí funkcí k dispozici a pak odmítnutí nabídnuté abdikace, a nakonec novou kandidaturu stávajícího předsedy na předsedu jejich strany očekávám i nyní.
