Články vycházejí neustále zajímavé. Jedny uklidňující, jedny znepokojující. Jsem zvědavá coby lékařka, kam se bude vývoj ubírat.
Záběry hromadných hrobů z brazilského města Manaus poutaly světovou pozornost už během jarní vlny epidemie covidu-19, téměř tři čtvrtě roku poté se tragický scénář opakuje. V metropoli brazilského státu Amazonas kolabuje zdravotnictví, nemocnice mají akutní nedostatek kyslíkových bomb, pacienti umírají. Hlavním důvodem katastrofické situace je podle odborníků šíření nakažlivější mutace koronaviru, město přitom bylo považováno za „vzor“ teorie stádní imunity.
„Už prostě nezvládáme počty pacientů, kteří k nám přicházejí… Soukromé nemocnice už ani nechtějí pouštět dovnitř nikoho dalšího, protože mají strach, že přijmou pacienta a znovu jim dojde kyslík,“ popsal pro The Guardian infektolog z města Manaus Marcus Lacerda.
Čili v Manaus referují opětovnou progresi epidemie, a to i přesto, že od jara do podzimu měla mít infekci již většina obyvatel za sebou – a tedy mít protilátky.
Jedná se o chybu modelu, rychlejší vyvanutí protilátek, nebo do hry vstupují nové mutace? Jeden z odkazů odkazuje i na první sekvenováním ověřenou reinfekci v Brazílii, která vznikla právě novou mutací (zatím nerecenzovaný článek.)
K vyrovnání špatných zpráv doplňuji zajímavou prosincovou studii, která sledovala protilátky zdravotnických pracovníků, a zjistila, že drží dokonce šest měsíců.
Nezaznamenala jsem tam však polemiku, jestli to nemůže být právě tím, že jsou to zdravotničtí pracovníci, tedy osoby pravděpodobně v opakovaném kontaktu s virem.
A pak ještě jedna ryze osobní poznámka ohledně očkování a covidu. Už se moc nerozčiluju, ale tohle mi žlučí hnulo: mám mladého kamaráda se závažným plicním onemocněním. Dle ministerstva si má (však víte co…) do kalhot a má počkat podle mého odhadu tak do května. Kdyby to nechali na lékařích a netlačili to centrálně z ministerstva, možná by ta distribuce vakcín byla mnohem rozumnější, reflektující reálný zdravotní stav pacienta/tů…
