Nedávný průzkum mezi studenty upozornil na závažný problém: mladí lidé se ve velké míře potýkají s nadměrným stresem a úzkostmi, odborná pomoc často není k dispozici, poradny nemají dostatečné kapacity.
Ve stejném duchu se nesly závěry dotazníkového šetření ve škole, kterou navštěvuje moje dítě. Psychické zdraví dětí ostatně bývá tématem číslo jedna třídních schůzek; učitelům zjevně dělá starosti.
Zaznělo to i na té poslední: děti nejsou šťastné. Bojí se budoucnosti, trápí je stav planety a životního prostředí, prožívají válku na Ukrajině či ekonomickou krizi, nechtějí mít děti. Řada žáků vyhledává odbornou pomoc.
Obdobné poznatky mám i ze svého sociálního okolí a praxe. Mladá generace je psychicky značně zdevastovaná.
Člověk by řekl, že dnešní společnost, disponující armádou sociologů a dalších odborníků humanitního zaměření, s těmito informacemi smysluplně naloží. Zamyslí se nad příčinami, pokusí se je řešit, začne pracovat na odstranění kořenů problému. Ale to bychom čekali moc.
Aktuálně mne v daném kontextu rozzlobil počin jakýchsi aktivistů: instalace časového odpočtu do zkázy planety na pražské Letné. Zaprvé netuším, jak se došlo ke konkrétnímu datu apokalypsy, ale především: víme, že mladá generace žije v obavách z budoucnosti. Ze všech stran se na ni valí špatné zprávy týkající se války, bezpečnosti, ekonomiky, energetiky, klimatické krize. Průzkumy naznačují, že tomuto tlaku podléhá velká část této generace; patrně odolají jen psychicky silní jedinci, případně možná nějací ignoranti, které svět kolem nezajímá.
A my jim nad hlavu nainstalujeme obrovskou tabuli s odpočítáváním do data katastrofy, které si někdo vycucal z prstu.
Vážně skvělý nápad. Seberte dětem budoucnost. Nic lepšího jste udělat nemohli.
Tik, tak, tik, tak, tik, tak…
