V titulcích večerních zpráv čtu, že zemřel Ivan Havel (†82), bratr bývalého prezidenta. Připadá mi to trochu nespravedlivé. Jistě, sourozenecký vztah k bývalému prezidentovi je určitě zajímavá okolnost, trošku bulvární a novinářsky přitažlivá. Ale Ivan Havel přece nebyl primárně něčí bratr, byl to vědec, myslitel a publicista.
Jenže já o tom nemůžu psát, protože jsem četla jenom jeho úvodníky ve Vesmíru (to byl vždycky svátek, otevřít nové voňavé číslo a na první stránce si číst jeho zamyšlení). Potom vyšly jeho eseje souborně v knize s názvem Otevřené oči a zvednuté obočí. Kdo by nechtěl číst takovou knihu?
Můj známý, matematik Martin, který už opustil náš svět, mi před lety řekl: Ano, přesně takový pocit ve mně jeho články vzbuzovaly. Tak to byl moc dobře zvolený název.
Mimochodem, myslím, že právě ve Vesmíru kdysi vyšel článek o paní Boženě Havlové, mamince obou bratrů, a způsobu její výchovy. Jak jim oběma připravila vlastní zajímavou knihu, kterou snad i sama ilustrovala, jak je učila poznávat svět a dívat se. Bylo to velmi inspirativní a tak si trochu myslím, že paní Havlová může být nám, maminkám dnešních dětí, v lecčems vzorem. Oba její synové byli vzdělaní a úspěšní ve svých oborech, a i to inspirativní vyzařování do okolí na ně evidentně přenesla.
Tak tedy, ano, zemřel bratr. Ale hlavně zemřel Ivan Havel, člověk s otevřenýma očima. Čest jeho památce.
