Deník Právo v úterý věnoval celou titulní stranu léku ivermektin. Články popisují lék jako možnou naději pro nemocné covidem. Prostor dostávají i lékaři, kteří lék již nasadili. Šéfredaktor Zdeněk Porybný odmítá kritiku, podle které je za kampaní pro ivermektin v jeho novinách nějaký skrytý zájem, třeba ekonomický. Současně napsal:
Ve středu mě požádala redaktorka pořadu České televize Newsroom o vyjádření k výrokům na Twitteru kritizujícím, že ten den byly na první straně Práva uveřejněny hned čtyři články o ivermektinu jako nadějném přípravku na léčbu covidu-19. A že je použijí ve svém nedělním pořadu. Druhý den je zveřejnili na svém facebookovém profilu. Milé bylo, že mi kolegové z Newsroomu dali prostor k tomu, abych sdělil širšímu publiku, než sleduje jejich pořad, co si o tom všem myslím. Méně milé už bylo, že bez upozornění či zdůvodnění vyškrtli celý závěrečný odstavec mého textu, který se dotýkal i České televize. Normálně bych se tím příliš netrápil. Jenže mezitím se na sociálních sítích roztrhl pytel s podobným obsahem. „Odborný a mediální zločin,“ komentoval bývalý mluvčí ministra zdravotnictví Tomáše Julínka Tomáš Cikrt. Žijeme v mimořádně vážné době, kdy se hraje o zdraví a životy mnohých z nás. Ale i o velké peníze. Nepodezírám apriori nikoho z ničeho, ale pobuřuje mě, jakým zbytečným překážkám a dezinformacím čelí lék, u nějž byly loni na jaře objeveny silné antivirové a protizánětlivé vlastnosti a jehož bezpečnost je prověřena třiceti lety bezproblémového používání.
I já zastávám stanovisko, že lidský život je nejdůležitější. A pokud není prokázáno vážnější ohrožení, že se musí využít všechny možnosti k jeho ochraně. Šéfredaktor Porybný k tomu připomíná: Než bude na světě studie, která ještě ani v Oxfordu nezačala, budou na přístrojích bojovat o život tisíce a tisíce našich spoluobčanů, z nichž mnoho ve velkém utrpení zemře. Kdyby se totiž vždy čekalo na výsledky odborných studií, než se něco zavede do praxe, tak jsme v době lovců mamutů uvažujících a zkoumajících, jak nejlépe a nejbezpečněji ulovit mamuta, přestože jim děti umírají hlady. Chyběly by totiž studie.
Kdyby se totiž vždy čekalo na výsledky odborných studií, než se něco zavede do praxe, tak jsme v době lovců mamutů uvažujících…
Možná by šlo i říci, že nejsme u lovců mamutů, ale v Evropské unii, jejíž orgány čekají, až je někdo požádá o certifikaci vakcín či řešení jiných způsobů ochrany zdraví občanů EU. Čekají místo toho, aby samy, z vlastní iniciativy a z úřední povinnosti, zjišťovaly, neexistuje-li něco, co by mohlo zachránit životy občanů. A aby požádaly případného vlastníka prostředků ochrany o pomoc a nečekaly, až či zda on sám požádá o certifikaci či cokoliv jiného, co by chránilo životy lidí.
Cílem Evropské Unie je přece podporovat mír, evropské hodnoty a blahobyt svých obyvatel. Unie má přeci institucionální rámec, jehož cílem je sloužit zájmům jejích občanů a zájmům členských států, jakož i zajišťovat soudržnost, účinnost a kontinuitu jejích politik a činností.
Možná však už neplatí, že základní cíl úsilí Evropské unie je neustálé zlepšování životních a pracovních podmínek svých národů a že každý má právo na život, které musí unijní orgány chránit, přičemž si ještě dovolím uvést závěrečná slova šéfredaktora Porybného z jeho názorového příspěvku:
Chybí mi už vyrovnat jen poslední dluh. Tím je ten zcenzurovaný závěr mé odpovědi redakci Newsroomu. Zní takto: Vážená kolegyně, doufám, že až se po čase ukáže, kolik lidí bylo vyléčeno díky ivermektinu, než se dostali na řadu k očkování, zamyslíte se nad tím, proč třeba Česká televize tomuto léku prakticky nevěnovala žádnou pozornost. Ujišťuji vás také, že bude-li třeba, popíšeme články o ivermektinu i další první strany Práva.
