Považuji se za pravičáka a spíš konzervativce, vždy však oceňuji, když někdo s jiným názorem obhajuje svoje postoje a odvádí kvalitní práci. A tak mi nedělá problém pohlédnout na aféru „inspektorů“ Matěje Stropnického a Jany Maláčové jako na výborné politické PR.
Sociálně-pracovní agenda byla vždy tématem levice. I když nad její politikou a metodami někdy pravičákům vstávají vlasy hrůzou, je v pořádku, že určitou cílovku to naopak oslovuje. Udržuje se tak rovnováha.
Mnozí politologové sice tvrdí, že rozdělení na pravici a levici už je pasé, ale já si to úplně nemyslím. Minimálně v určitých fundamentálních otázkách, jako je právě problematika práce a sociálních věcí, zůstává postoj obou táborů poměrně konzistentní. Je sice fakt, že dnes mnohé bohaté elity levicové myšlenky propagují, když se však podíváme na jejich životní styl, s klasickou levicí to většinou nemá nic společného.
Na úrovni „obyčejných lidí,“ kteří každé ráno vstávají do kolbenky, jsou tradiční levicové myšlenky však stále aktuální. Podstatné je slovo „tradiční.“ Současná sociální demokracie se totiž změnila v podivný paskvil, tematicky se vyprázdnila.
Vlastní příklad
Přitom ještě před pár lety byla ČSSD silnou stranou. Voliče tvořili nejčastěji manuální zaměstnanci, dělníci, sociologicky řečeno nižší střední třída. Mám příklad v rodině: Otec silničář, matka prodavačka. Kam až moje paměť sahá, volili sociální demokracii. Bydleli jsme v malé podhorské vesnici, kde fungoval jeden obchod, dvě hospody a půlka obyvatel byla spřízněná. Volby tam pravidelně vyhrávali sociální demokraté a komunisti.
V průběhu let se však ČSSD zamotala do problémů. Voliči odběhli nejčastěji k ANO či SPD. Strana bojuje nejen s protivníky zvenčí, ale požírá se i zevnitř. V takové situaci je těžké prezentovat nosné myšlenky. Avšak pokud někdo ze sociální demokracie usiluje, aby strana definitivně nezmizela v propadlišti dějin, pokud tam někdo dělá skutečně záslužnou sociální levicovou politiku, je to právě Jana Maláčová.
Starostlivá matka
Má odpovídající vizáž kypré starostlivé maminky a vyvolává dojem, že se o lidi skutečně zajímá. Akční návštěva fabrik budiž důkazem. „Zámecký pán“ Stropnický se přifařil, ovšem jeho obhajoba v rozhovoru pro DVTV je velmi chabá. Působí dojmem, že si neumí stát za svým. Přitom není nic špatného, když jde politik mezi lidi. Není nic špatného, když kandidát, natožpak levicový, vyrazí do fabriky. Není nic špatného ani na tom, že se u toho vyfotí.
ČSSD v současné době potřebuje PR jako sůl. Koneckonců, kolik z nás vlastně dosud vědělo o činnosti inspektorátu práce? O jeho fungování? O jeho kompetencích? Maláčová to udělala dobře. Zdvihla téma a stranu zviditelnila.
Ač patřím sama k jiné partaji, jsem přesvědčená, že sociální demokracie má nezastupitelné místo na české politické scéně. Pokud zmizí, jen uvolní místo pro obskurní spolky, u kterých už ani nepoznáte, jestli nejde o recesi. Myslím, že v politice se v posledních letech událo tolik experimentů a kiksů, že by se měla zas vrátit k pořádkům tradičních, ideologicky ukotvených stran s jasnými programy. Je to ještě možné? Nebo jde jen o nostalgický povzdech…?
