Nyní čtete
Jak si Ovčáček nadělal do kalhot
 
 

Teď jsou tomu přesně čtyři roky. Byla jsem tehdy policistka. Ve 21:51 hodin jsem přijala telefonát z čísla 603565xxx, kdy se mi představil plk. Polončák z Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS). Řekl mi, že stojí před domem mého trvalého bydliště a že nastaly okolnosti vážného ohrožení mého života a věc chce se mnou probrat.

Ze strachu jsem volala svému otci, bydlícímu poblíž, aby se díval z okna, kdyby se mi něco stalo. Venku stáli tři lidé – plk. Polončák a dva mně neznámí muži v civilu. Polončák mi zopakoval, že nastaly skutečnosti, které nesnesou odkladu a já s nimi musím jet na OOP (obvodní oddělení policie, pozn. red.) Vlašim, kde mi vše sdělí. Uvědomila jsem je o tom, že mám doma spící šestileté dítě, tak mi řekli, že i přesto musím jet – v zájmu ochrany svého života a zdraví – a ať uvědomím svého otce, aby dítě pohlídal. Toto jsem udělala a jela s nimi na OOP Vlašim. 

Zde mě uvedli do již připravené kanceláře a předložili mi e-mail, který jsem ráno psala na Hrad panu mluvčímu prezidenta Ovčáčkovi. Týkal se mého boje s šikanou uvnitř policie, se kterou jsem se tehdy na vlastní kůži potýkala již osm let a byla na pokraji sil.

V dopise byla formulace, že „stále věřím ve spravedlnost a na popud svého otce tímto uctivě oslovuji pana prezidenta Zemana a prosím, aby se věcí začal zabývat.“ Upozornila jsem, že případy neřešené šikany u policie mohou vést k různým skandálům a připomněla jsem i tragickou událost v Uherském Brodě.

Pracovníci GIBS mi sdělili, že jsem podezřelá ze spáchání trestného činu šíření poplašné zprávy a tento paragraf mě nechali předčítat z předloženého trestního zákona. Vyptávali se, kdo mě navedl dopis napsat, kde jsem vzala kontakt, zda mám kontakty na média, na zahraniční média, zda mi radil otec, co jsem tím zamýšlela, zda mám v úmyslu provést obdobný čin jako v Uherském Brodě, komu konktrétně, zdali mám sebepoškozovací myšlenky.

Uvedla jsem, že nic takového – že jsem pouze připodobnila nečinnost vyjmenovaných institucí, které se odmítaly šikanou u policie zabývat, k tragické situaci v Brodě a že nelze vyjímat část věty. Že je to potom zavádějí – nesmyslné.

Ptala jsem se, na čí popud je toto jednání, tak mi řekli, že to jde z Hradu, kdy se po přečtení mého mailu p. Ovčáček „posral“ a „nadělal si bobek do kalhot“.

Poté jsem měla podrobně vysvětlovat každou větu a při tomto jsem mezi písemnostmi uviděla mail p. Fulína (nevím, kdo to je, ale nejspíš plk. Mgr. Miroslav Fulín), který můj dopis přeposlal plk. Kučerovi, šéfovi středočeské policie. Věděla jsem tedy, odkud vítr fouká, a k věci se i tak stavěla. 

Ptala jsem se, na čí popud je toto jednání, tak mi řekli, že to jde z Hradu, kdy se po přečtení mého mailu p. Ovčáček „posral“ a „nadělal si bobek do kalhot“ (doslovná citace), poté věc předal policejnímu prezidentovi Tuhému, ten krajskému řediteli Kučerovi, neboť jsem služebně spadala pod něj.

Tento konal tak, jak mu zákon velí a dal věc k okamžitému prošetření GIBS, která věc údajně konzultovala se státním zastupitelstvím a údajně byl vydán i pokyn k mému násilnému předvedení za pomoci pout, také násilnému vniknutí do bytovky a mého bytu. 

Jedním z těch tří mužů byl doktor psychologie, který se mnou měl vyjednávat, kdybych kladla odpor. Ptala jsem se, byla-li připravena i URNA či zásahovka, načež mi řekli, že na mě coby matku samoživitelku stačí sami.

Také čtěte

Po sepsání výpovědi na formulář připravený na flash disku GIBSu mě odvezli domů s tím, že je tímto věc ukončena a bude na jejich oddělení odložena. Kopii jsem na vyžádání nedostala. Také mi sdělili, že ve věci bude kontaktován ještě můj otec, aby objasnil svoji roli v celé situaci. Sdělili mi, že moji nadřízení nebudou v žádném případě o celé záležitosti informováni.

Domů mne přivezli po půlnoci dne 26. února 2015. Otec byl vyděšen, protože se bál, že do bytu kdosi vpadne a ublíží jemu nebo synovi, když jsem mu před odjezdem řekla, že nastaly okolnosti nasvědčující vážnému ohrožení mého života a že se sama bojím. 

Syn byl vzhůru a brečel. I když ani GIBS, ani policie nenašla žádné pochybení v mém jednání, vyslali mě na psychotesty. Poté mě bez řízení o propuštění policie propustila. Soudní řízení v této věci trvá již čtvrtým rokem. Od té doby už tedy u policie nejsem, ale s šikanou v ní bojuji nadále coby ředitelka Mobbing Free Institutu. 

Petra Lhotáková

Autorka je někdejší vyšetřovatelka, působí v odborové alianci IZS

Jak se vám líbí článek?
1) Skvělé
0
2) Dobré
0
3) Průměrné
0
4) Nic moc
0
5) Katastrofa
0
2 komentáře
  • Dozor nad GIBS i PČR vykonává státní zastupitelství, jsou to jen dvě výkonné složky vůle SZ. A právě ono SZ potřebuje nutně audit a reformu, jak je vidět i na této kauze, kdy se vůbec nikdo nezabývá podstatou oznámení, ale hledá zástupný problém v účelovém kompromitování osoby oznamovatelky. Státní zastupitelství nemělo mít monopol na podávání žaloby v trestních věcech, v jiných vyspělých zemích to lze, tak proč ne u nás – žalobu má mít právo podat soudu kdokoliv a soud vyhodnotí zda.li je oprávněná, neboť soud zná právo.

  • Na to, co jsem si přečetl se nedá reagovat jinak, než tak, jak jsem již jednou reagoval. Největším neštěstím tuším ministra |Langra, ale to si nepamatuji přesně, mohl to být někdo jiný, bylo zřízení GIPSu a obdařit tento spolek nevídanými pravomocemi. Jediným řešením je jeho zrušení a návrat k inspekcím jednotlivých ministrů.

Reagujte

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


Nezávislá zpravodajsko-publicistická platforma. Spuštěna byla dne 11. listopadu 2018 a sestává z několika hlavních rubrik: ppinfo, postřehy a dalších a má i své subdomény (tematické přílohy ppděti aj.). Za týden měl web sto tisíc individuálních přístupů. Za měsíc čtvrt miliónu.

 

2019 © ppmagazín.com, Pribil Publishers. Publikování obsahu je bez písemného souhlasu zakázáno. Design Pribil Publishers. IČO: 06437176

Posunout nahoru