Nyní čtete
Jak zabít dobrou myšlenku
 
 

Jak zabít dobrou myšlenku

  • To, co Greta Thunberg předvedla tento týden na půdě OSN je další ukázkou naprostého zabití myšlenky v přímém přenosu.

Tisíckrát nic umořilo osla… Čeho je moc, toho je příliš… Mnoho psů, zajícova smrt… Ne, nemám ambici, hrát si na legendární „Saturninovskou“ tetu Kateřinu, která vynikala tím, že byla schopná s obdivuhodnou kadencí sypat z rukávu jedno přiléhavé přísloví za druhým. Jde spíše o to ukázat, že v češtině máme řadu způsobů, jak pojmenovat stav, kdy věci dosáhnou míry, která je již neúnosná. A tím se vlastně stanou kontraproduktivními až potenciálně nebezpečnými… V angličtině bychom tento jev mohli pojmenovat termínem „overkill“.

Existují myšlenky, které nám mohou připadat správné, dobré, přínosné a tak dále. A existují jistě i myšlenky, které nám mohou připadat právě opačné – to už záleží na úhlu pohledu, jako všechno v životě. Pak jsou tu ale ještě myšlenky, při jejichž posuzování mimořádně záleží na tom, jak jsou uchopeny. Myšlenky, pro jejichž společenský úspěch je klíčové, jak moc s nimi otravujete nebo neotravujete společnost. Jak moc s nimi někoho mlátíte nebo nemlátíte po hlavě a jak moc dogmaticky je vnucujete nebo nevnucujete druhým. Myšlenky, u kterých setsakra záleží na tom, zda se jich chytne nebo nechytne zdatný marketér, či protřelý lobbista, který si na nich postaví živnost. Některé myšlenky jsou totiž dobré a prospěšné jen do té doby, než jejich „dobrotu“ a „prospěšnost“ začnete hnát na samou mez. V ten okamžik se dobrá myšlenka mění ve špatnou a obrací najednou sama proti sobě, ale i proti těm, kdo ji zastávají. Marketingový overkill totiž po čase zlikviduje i sebelepší myšlenku…

Krásným příkladem budiž vztah k homosexuální menšině u nás. Česká společnost je tradičně velmi tolerantní k sexuálním i jiným menšinám. Jedním z projevů této tolerance bylo mimo jiné i přijetí zákona o registrovaném partnerství v roce 2006. Zákona, po kterém gay komunita volala několik let. Tím by příběh mohl skončit, jenže neskončil, ale naopak začal. Ke slovu se totiž dostala nátlaková lobby a zdatní marketéři, kteří se rozhodli, že jen registrované partnerství nestačí. Že z práv gayů a leseb (která přitom nijak narušena nebyla) se musí stát předmět marketingu. A tak jsme se postupem času dozvěděli, že „pouhá“ tolerance už není dost, protože teď je třeba respekt. „Pouhé“ registrované partnerství už nestačí, protože teď chtějí lobbisté a marketéři manželství a adopce. Tím tedy byla správná základní myšlenka „být tolerantní k jinakosti“ zcela spolehlivě a definitivně zamordována, a to takovým způsobem že ten, kdo by ještě před pár lety šel za práva gay minority na barikády, by měl dnes sto chutí, udělat pravý opak.  

Podobný lobbisticko-marketingový overkill zažíváme v posledních letech i v oblasti ochrany životního prostředí – a to nejen u nás, ale především ve světě. Má snad nějaký soudný člověk problém s tím, že přírodu je třeba chránit? Že se k ní má každý podle svých možností a uvážení chovat šetrně? Ne, s tím nikdo žádný problém mít nemůže a nemá, protože tato myšlenka je veskrze správná. Jenže pak přijde ke slovu environmentalistická lobby, podpořená miliardami dolarů, roztočí se marketingový kolotoč a věci najednou naberou zcela nečekaný spád. Přicházejí příkazy, zákazy a restrikce, u nichž nikdo neví ani to, zda budou ekonomicky racionální, natož, zda budou vůbec jakkoli účinné.

A pro zvýšení efektu přicházejí i nové ikony. Al Gore svého času tak docela nezabral, a tak kdosi odkudsi vytáhne šestnáctileté děvče, trpící Aspergerovým syndromem. Striktně vzato geniální marketingový tah, protože dítě vzbuzuje pozitivnější emoce, těžko se na ně útočí a pro generaci teenagerů je samozřejmě daleko jednodušší, identifikovat se s mladou dívkou než s nějakým vědcem nebo politikem. Politik těžko vyžene tisíce mladých lidí do ulic, těžko si podle něho budou malé holčičky splétat vlásky do copů.

Také čtěte

Takže ano, Greta byla na první pohled geniální tah. Jenomže i tady už se nám věci dostávají poněkud na hranu. To, co Greta Thunberg předvedla tento týden na půdě OSN je totiž další ukázkou naprostého zabití myšlenky v přímém přenosu. Její hysterický projev, plný slzavého dojímání se sama nad sebou ukázal, jak nebezpečné tyhle produkty marketingu ve skutečnosti jsou. I člověk hodně přesvědčený o nutnosti bojovat proti změnám klimatu musel být zděšený z toho, jak dívka s fanatickým pohledem v očích pořvává na světové státníky, že jí sebrali dětství. Každý jen trochu soudný člověk se bude do morku kostí obávat, co se může stát společnosti, která takovému jedinci bude dopřávat sluchu a nedej Bože se i řídit podle něj.

A jak v celém tom humbuku skončí ochrana životního prostředí, o kterou tu prý jde především? Z té se stane termín zase o kousek víc zprofanovaný a vysmívaný. Zkrátka, potká ji stejný osud, který potkal i jiné myšlenky, které měly tu smůlu, že se staly obětí marketingu, dohnaného až za samou hranici únosnosti.

Jak se vám líbí článek?
1/Skvělé
1
2/Dobré
0
3/Průměr
0
4/Nic moc
0
5/Katastrofa
0
Prohlédněte si komentáře (0)

Reagujte

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


Nezávislá zpravodajsko-publicistická platforma. Spuštěna byla dne 11. listopadu 2018 a sestává z několika hlavních rubrik: ppinfo, postřehy a dalších a má i své subdomény (tematické přílohy ppděti aj.). Za týden měl web sto tisíc individuálních přístupů. Za měsíc čtvrt miliónu.

 

2019 © ppmagazín.com, Pribil Publishers. Publikování obsahu je bez písemného souhlasu zakázáno. Design Pribil Publishers. IČO: 06437176

Posunout nahoru