Ze zpráv je mi smutno. Je to všechno nějak špatně a konec v nedohlednu.
Přemýšlím o tom.
Myslím, že většinu důvěry ve vládní opatření jsme prohospodařili na jaře.
Začali jsme velice drasticky zplošťovat křivku, která se v té době ještě ani nezačala zvedat. Nesmírně restriktivní a dlouhotrvající opatření v časech, kdy zde bylo minimum nakažených, státní pokladnu i mnoho podnikatelů finančně vyčerpaly. A teď, v době, kdy čísla dosahují mnohem vyšších hodnot než na jaře, už není k opatřením vůle, energie, peníze ani odhodlání.
Jsem stále přesvědčená, že za virus nemůže vláda. Je to přírodní jev a já už nevěřím, že mu můžeme utéci. Myslím, že jakákoliv opatření mohou mít jen dočasný efekt. Naše země si tím musí projít. V každém měsíci láme evropské či světové rekordy některý stát, a teď jsme to my.
Ale přece jen mi vadí, jak strašně chaotická jsou vládní opatření i jejich komunikace. Přemítala jsem, který z polistopadových politiků by se nyní hodil do vedení státu. Musel by to být někdo z těch osobnostně silnějších, rozvážný, schopný dělat nepopulární opatření (třeba na jaře nezasahovat tak restriktivně), neřídit se průzkumy veřejného mínění a strachem. Někdo, kdo umí přijmout odpovědnost, kdo se umí postavit před lidi a říci, jaká rozhodnutí učinil, co z nich pro občany vyplývá a zda je nebo není schopen jim nějak pomoci.
Ale přece jen mi vadí, jak strašně chaotická jsou vládní opatření i jejich komunikace.
Nemohla jsem si na nikoho vzpomenout. Možná Václav Klaus? Napadl mne Josef Lux, ale ten zemřel příliš brzy a nemohu posoudit, zda by se v této situaci osvědčil.
Vybavil se mi také projev premiéra Vladimíra Špidly v době, kdy se z jihu Čech hnala voda a bylo zjevné, že povodňová vlna bude ničivá. Projev, který tehdejší premiér předčítal jistým hlasem, jsem tenkrát poslouchala v rozhlase. Byl plný vět typu vláda ukládá. Vláda ukládá jednotlivým ministrům určitou činnost, udělat něco, připravit něco, zajistit něco. Kupodivu to bylo tehdy velmi uklidňující.
Pamatuji si také, že projev končil na tohoto politika, který žádné emoce nikdy neprojevuje, přece jen trošku povzbudivě; myslím, že takto: Vážení občané, přeji vám mnoho štěstí.
Je dost zvláštní, že si to vybavuji po tolika letech, ačkoliv nás tehdejší povodně nijak nezasáhly. Ale tehdy to byla jiná situace než dnes. Bylo zjevné, že postavené přehrady vodu nezastaví. Takže to vlastně byla stejná situace jako dnes.
