Poslední doposud nepublikovaný rozhovor MUDr. Jana Cimického, CSc., viněného aktuálně z násilí na ženách. O znásilnění, násilí, vině, cejchu, svědomí.
„Trvá to dlouho, trvá to vždycky dva až tři měsíce, než se vůbec začne organismus vzpamatovávat. A je to skutečně běh na dlouhou trať,“ říká ke stavům, které prožívají oběti trestných činů včetně znásilnění ‚Jan Cimický.
Dále se v rozhovoru, který poskytl spolku Nepromlčíme, předně věnuje tématům:
- Co prožívají znásilněné ženy a jak jim pomoci?
- Jak by měla oběť takového násilí vlastně postupovat?
- Proč je tak časté, že oběti násilných činů (znásilnění) případy nenahlašují?
Se znásilněním či násilím se podle Cimického člověk sám vypořádat nemůže. „Protože než aby se vnitřně trápil, tak je dobré se obrátit na psychologickou pomoc, nebo přímo psychiatrickou,“ podotýká dále v rozhovoru Cimický. „S autem také jedou lidé do servisu, aby jim zkontrolovali elektroniku.“
Věnuje se i roli svědomí pachatele; obraně proti pomluvě; tomu, jak vidí a vnímá sám sebe člověk viněný z násilí; institutu promlčení, a to i u znásilnění.
Tento rozhovor spolek Nepromlčíme natočil dříve (18. 11. 2020), nežli vypukla aktuální lékařova aféra.
Za doktorem Cimickým tehdy vyrazili s kamerou ohledně jiné kauzy. Až osudovým paradoxem, který by spíš očekávali ve filmu či literatuře, je, že odpovědi lze dnes – přesně po roce –, vztáhnout i k lékařově osobě – k jemu samotnému. Jako kdyby MUDr. Cimický tedy vypovídal sám ke svému případu; jako kdyby hovořil o sobě samém.
