Šuškanda říkala, že se Ústavní soud po více než třech letech dostane k rozhodnutí o návrhu na zrušení částí volebního zákona. Měla jsem naplánované jiné téma nežli rozhodnutí Ústavního soudu, k němuž nakonec došlo, ale jak vidím, nelze tomu uniknout. Zde tedy několik mých poznámek k věci.
Návrh ležel u Ústavního soudu od prosince roku 2017 a je dost nešťastné, že se projednával teď, když už byly volby vyhlášeny. Kromě toho, Ústavní soud řešil problém, který mu je předložen, už v minulosti, a k žádnému zásahu do volebního zákona tehdy nepřistoupil. Nicméně, vám se nikdy nestalo, že jste odkládali nějakou záležitost, kterou se vám nechtělo řešit, a dostali jste se k tomu, až když to hoří? Jak je vidět, stává se to i v lepších rodinách. Teď se to stalo Ústavnímu soudu.
Působí to sice trošku jako granát hozený do předvolebního období, ale zůstávám v klidu, přičemž Ústavní soud měl v zásadě čtyři možnosti:
1) ponechat dosavadní neuspokojivý stav tak, jak je; 2) zasáhnout do volebního zákona zrušením uzavíracích klauzulí, zejména pro koalice (hranice 10% pro koalici dvou stran, 15% pro koalici tří stran); 3) zrušit dosavadní způsob přepočtu odevzdaných hlasů na mandáty, a to a) už pro nadcházející volby, b) až od voleb dalších; 4) uložit věc k ledu a vrátit se k ní až po volbách. Ale to by asi nebylo vhodné. Po říjnových volbách přijdou jistě další stížnosti, a navíc, už teď je to řízení dlouhé.
V zásadě nejméně problematický je postup 2., nicméně to neřeší tu hlavní nespravedlnost, a to přepočet mandátů. Tu by řešil postup uvedený pod bodem č. 3. Ústavní soud ale může zákon, resp. jeho část pouze zrušit, nemůže jej nijak změnit. Náprava stávající nespravedlnosti tedy vytvořila mezeru v zákoně, která vyžaduje urychlené přijetí novely, na níž ovšem musí vzniknout v parlamentu dostatečná shoda.
Politici mají neustále plná ústa „odpovědnosti“ – odpovědnosti za tuto zemi, odpovědnosti vůči občanům, odpovědnosti za demokracii. Nuže, teď se mohou realizovat, přistoupit k tomu skutečně zodpovědně a vytvořit rozumná nová volební pravidla.
Jaká by měla být nová pravidla?
Skoro bych rovněž řekla, že vzhledem k nedostatku času by stálo za úvahu jít cestou jednoho volebního obvodu. Sice to má i svá negativa, ale bylo by to jednoduché, srozumitelné a pro voliče přehledné. Nakonec, takto se u nás volí do Evropského parlamentu a nemyslím, že by to někomu vadilo. Možná by to vneslo do současného volebního chaosu potřebný řád.
Poněkud smutnou úlohu sehrálo přitom tentokrát hnutí STAN, které po minulých volbách doplatilo malým počtem poslanců na volební výpočty při přerozdělování mandátů. Nyní tedy byla část zákona na návrh jeho senátorů zrušena, jenže hnutí STAN se mezitím právě za účelem zisku vyššího počtu mandátů dohodlo na koalici s Piráty. Pokud v koalici zůstanou, může se stát, že vzniklé uskupení získá méně poslanců než podle původních pravidel.
Dar pro Piráty
Dohodnout koalici přitom stálo obě strany značné úsilí, a kromě toho jsou v tom i nemalé finanční zájmy. Moc se o tom nemluví, ale například Piráti mají obdržet od Spolku pro podporu liberální demokracie ČR dar ve výši 5 miliónů korun, pokud půjdou do voleb v koalici s hnutím Starostové a nezávislí. A co teď s tím?
Ať tak či onak, vzpomněla jsem si také, kolik komentátorů prorokovalo, že Pavel Rychetský půjde v roli předsedy Ústavního soudu na ruku prezidentovi Zemanovi. Od začátku jsem pokládala tyto názory za mylné. Podceňují totiž sílu, kterou dává člověku funkce, do níž byl uveden. Jinak řečeno, židle dělá funkci a funkce vytváří pohled člověka na problémy, které jsou mu předloženy.
Politické divadlo u nás je prostě neustále plné překvapení. A to zbývá do voleb ještě osm měsíců… Berme to však jako hru. Sice významnou, ústavní hru, v níž jde o hodně, ale pořád hru. Už se těším, až začnou na zpravodajských serverech naskakovat důležité titulky „Ústavní soud změnil volební pravidla“ nebo „Ústavní soud zasáhl do říjnových voleb“, „Ústavní soud neposlechl prezidenta“ a k tomu se hned vyrojí spousta chytrých komentářů a analýz. Se zájmem si je přečtu, ty pochvalné i ty kritické, ráda o nich budu přemýšlet.
Ale pořád budu mít na paměti, že je to jenom hra.
