Spisovatelka Petra Hůlová na Facebooku napsala: „Fakt, že Petr Pavel po revoluci udělal kariéru v NATO je mnohými brán jako polehčující okolnost toho, že se za komunismu připravoval na dráhu rozvědčíka tajné policie. Nikdy jsem nepochopila, proč se na to spíše nenahlíží jako na ukázkový příklad kariérismu.“
Hůlová to za svůj status od leckoho schytává navzdory skutečnosti, že je bytostnou povinností spisovatele reflektovat současné dění.
Pomiňme nyní nepřesné slovní spojení „tajná policie“, v příspěvku chybí podstatnější upřesnění: nejde pouze o „převléknutí kabátu“ pana Pavla, ale i o jeho ženu, protože v téhle volbě si český národ volil i první dámu.
Je pozoruhodné, jak první žena Eva Pavlová s pokorou tvrdí, že z KSČ vystoupila už 20. listopadu 89, tedy tři dny po událostech na Národní třídě.
Pokud si vymýšlí, je si vůbec vědoma, že tou dobou studovala na Vojenské politické akademii Klementa Gottwalda v Bratislavě, na škole pro politruky, prověřené kádry – budoucí opory režimu, takže její slova zní nejenom v uších historiků, ale i laiků nepravděpodobně?
A jsou-li naopak pravdivá, neznamená tohle bleskurychlé převlečení kabátu (jak jinak to nazvat, jde-li o vojáka) naopak nesympatický kariérismus a šokující zradu těch, kterým se chystala sloužit, že to místo ocenění a rozplývání se nad „zásadovostí“ první dámy zaslouží spíše jízlivý odsudek?
Voják, to totiž není obyčejný občan. A prezidentský pár, to není obyčejný pár. Podobné otázky jsou tudíž namístě, ačkoli třetí hypotetickou možnost – otázku, nebylo-li takové vystoupení z KSČ známkou něčeho jiného, například služby pro třetí stranu (viz raketová kariéra jejího chotě po revoluci), raději vynechme.
