Článek bloggera Vidláka s názvem Moje děti vám nedám! vzbudil nebývalý ohlas. Komentáře se ale soustředily spíš na odsouzení samotného autora nebo naopak na jeho podporu; pokud jsem si všimla, k věci samé se nevyjadřoval snad nikdo.
Jsem ale toho názoru, že článek poukázal na závažné téma, svým způsobem tabuizované. Připomeňme události, které se sešly:
15. 11. 2022 dopadla na polské území raketa, které zabila dva lidi; poměrně brzy se zjistilo, že šlo o ukrajinskou obranu, nikoliv o rakety vypálené z Ruska. Reakce některých českých politiků ale byly značně unáhlené v tom směru, že jde o napadení členského státu NATO ze strany Ruska se všemi důsledky, které z toho plynou.
22. 11. 2022 promluvil na velitelském shromáždění náčelník generálního štábu generál Řehka. Řekl, že se musíme připravit na konflikt velkého rozsahu. Pokud by došlo ke střetu mezi Ruskem a NATO, Česka by se to dotklo okamžitě a jeho armáda by byla aktivním účastníkem od první minuty. Území České republiky, naše infrastruktura a naši spoluobčané budou cílem nepřátelského působení ve všech doménách.
Vidlák na to reagoval; 23. 11. 2022 publikoval text s názvem Proč neřeknete rovnou, že vám docházejí Ukrajinci? a o dva dny později navázal hojně sdíleným článkem Moje děti vám nedám!, v němž emotivně formuloval své přesvědčení: své děti nevychovával pro tuto válku a umírat za evropské hodnoty je nepošle.
Souběh těchto událostí a vyjádření namíchal pro veřejnou diskusi poměrně výbušný koktejl vzájemných urážek, napadání a výkřiků. Zkusme se ale podívat na podstatu problému. V čem tkví?
Podstata problému
V tom, KDO tedy půjde bojovat, pokud válka skutečně přeroste hranice Ukrajiny. Problém není tak triviální, jak by se mohl někomu jevit.
Jde o velice závažnou otázku; Vidlákův článek vzbudil takové emoce právě proto, že tuto otázku otevírá, a to je také důvod, proč se k němu věcně vyjádřil málokdo. Do odpovědi se totiž nikomu nechce.
Předně, už jsme si vyzkoušeli, že nenadálá eskalace války může nastat velmi snadno. Víme také, že naši politici nejdou pro horké slovo daleko a válku mezi NATO a Ruskem celkem bez obalu připouštějí. Součástí NATO jsme a náčelník generálního štábu zřejmě správně upozornil, že taková válka se nás dotkne velice intenzívně.
V tu chvíli by totiž válka zasáhla přímo nás, jednotlivé občany a rodiny. Přestala by se odehrávat v rovině rétorické a v rovině podpory z bezpečného zázemí, ale byla by tady. Minimálně v té podobě, že by do ní odcházeli bojovat konkrétní lidé, naši známí, sousedé nebo rodinní příslušníci. Válka by vyžadovala oběti přímo z našich řad.
Branná povinnost
Česká republika disponuje profesionální armádou. Zvykli jsme si na myšlenku, že pokud je armáda k něčemu válečnému potřeba, je to obvykle daleko v zahraničí, na své úkoly stačí, zadaný úkol splní. Prostě to vybojuje.
Ovšem tato armáda je malá. Postačovala by v případě vzniku války, o které hovoří generál Řehka? A to by byla ta válka, do níž se začalo bubnovat po dopadu rakety do Polska? Kolik vojáků by bylo na takovou válku třeba?
Branná povinnost je podle branného zákona povinnost státního občana České republiky plnit úkoly ozbrojených sil České republiky; zahrnuje povinnost občana podrobit se odvodnímu řízení, vykonávat vojenskou činnou službu a plnit další povinnosti stanovené tímto zákonem.
Tak jak to je?
Dezinterpretoval Vidlák generálova slova, když jim porozuměl tak, že by do případné války mohli být povoláváni i vojáci mimo profesionální armádu? Nebo je pochopil správně? A pokud je pochopil správně, jak vysoká by byla ochota nás, zdejších občanů, nastoupit do takové války?
