Po několika dnech školního roku, kdy se opět snažím skloubit práci s každodenními domácími starostmi, jsem hodně unavená. A do toho jsem si přečetla, že profesionální politička a šéfka TOP 09 Markéta Pekarová Adamová označuje Trikoloru za extremistickou stranu.
A proč? Prostě proto. Typická politička, mlátí pantem, někdo to řekl, slyšela to od svých kolegů, tak to prostě papouškuje. Nic jí to nestojí, nestará se, komu to ublíží, nestará se, jestli je to pravda. Poslouchá zálibně sama sebe a myslí si, že tím získá hlasy voličů. Jak by je asi získala? A čím?
Naivně přijala roli hrobařky potápějící se strany, když to pánové zabalili.
Konzervativní názory nejsou žádný extrém ani extremismus. Jaký já jsem asi extrémista? Snažím se ke každému přistupovat s respektem k jeho názorům, poctivě se tu zabývám všelijakými problémy, dopodrobna tu s diskutujícími rozebíráme jednotlivé argumenty, nikdy nikoho neurážím a z duše nesnáším jakýkoliv rasismus, ostatně žádné rasové rozdělení lidí vůbec ani neuznávám. Starám se o své okolí, často i v případech, kdy nemusím, poslouchám, co lidé říkají a jaké mají problémy, nechci, aby bylo komukoliv ubližováno. Nevím, kdo by mne mohl nařknout z nějakého extremismu?
Chtěla jsem se naštvat, co si to paní Pekarová dovoluje. Ale jsem na to moc unavená. A také je mi jí vlastně líto. Naivně přijala roli hrobařky potápějící se strany, když to pánové zabalili (s čestnou výjimkou senátora Czernina, který to chtěl vzít na sebe a který by možná té straně pomoci mohl). Nemá skoro žádnou podporu, nemá co nabídnout, stojí za ní právě jen její plytké žvanění, které je voličům v lepším případě lhostejné a v horším případě k smíchu. Hledá, na koho by se pověsila, aby překročila hranici nutnou pro získání mandátů ve volbách.
Ironií je, že chodím kolem předvolebního plakátu její strany, na kterém je vyfotografovaná s heslem, tuším, Péče místo lhostejnosti. Jistě, to je tedy péče. Skoro k slzám by mne svou péčí dojala.
