Nedávný náhodný útržek diskuse mne přiměl k úvaze nad nároky, které máme na své přátele a kamarády. V jakési konverzaci padlo, že se dotyčný nehodlá kamarádit s těmi, kdo sympatizují s Ruskem, nebo snad jen invazi nedostatečně odsuzují.
Zajímavé.
Zamyslela jsem se nad lidmi, se kterými se stýkám. Je jich hodně, žiju celkem pestrý společenský život, mám přátele, kamarády, bývalé spolužáky, důvěrníky, platonické ctitele, je to spousta lidí, se kterými se dobrovolně setkávám, trávím s nimi čas, bavím se s nimi, navštěvují mne nebo se zkrátka vyskytuji v jejich společnosti.
A mezi nimi? Lidé, kteří rozvrátili rodinu s malými dětmi, daňoví defraudanti, náhodní i systematičtí záletníci, pachatelé, kteří byli odsouzeni za trestný čin nejen nedbalostní, lidé, kteří řídí pod vlivem, lháři a našel by se i někdo, kdo má zkušenosti z druhé strany mříží.
Vždyť netřídím lidi ani podle mnohem, mnohem přísnějších kritérií, než je názor na Ukrajinu nebo názor na cokoliv jiného. Odstřihnout někoho kvůli tomu, co si myslí o válce? Kam bych přišla?!
Nakonec, k čemu je, že někdo ušlechtile z pohodlí domova, bez nutnosti cokoliv obětovat, odsuzuje Putina, když ten samý člověk opustil rodinu kvůli milence, neplatí daně nebo řídí pod vlivem?
Jenže věc má ještě druhou stránku.
Co vlastně o mně vypovídá, že bez potíží toleruji nejrůznější formy problematického chování ve svém sociálním okolí?
A – mají to tak všichni?
Myslím, že ano, je to dáno věkem. Po čtyřicítce přece už víme, že nejsme svatí, že život přináší různé situace, nesoudíme tak přísně, jsme tolerantnější… tedy někdo ano. Někdo ne.
Možná to ale není věkem, třeba je to mým povoláním. Mám o všem, co mi klienti svěří, povinnost mlčenlivosti; tu mám ale tak zažitou, že jako s klientskými zacházím v podstatě se všemi informacemi. Vím na kdekoho kdeco, ale jsem diskrétní a tajemství jsou u mne v bezpečí. Vím toho tolik, že dokonce ty jednotlivé skandální pikantnosti zapomínám.
Ale možná to ostatní tak nemají.
Když jim přítel svěří, že provádí něco opravdu špatného, škodlivého, nemorálního nebo trestného, tak ho pošlou někam a přestanou se s ním kamarádit?
To asi ne. To by přece nešlo.
