SPECIÁL COVID-19: Aktualizované statistiky z domova i ze světa →
Klečící soudci. | FOTO: The Guardian

Klečet před anonymním davem, to je karikatura viny

Že všichni mají rovné šance, je pokrytecké hlásání

Aktualizace:
Hodnocení čtenářů4 Hlasování
95
70
Naše hodnocení

V USA vypukly nepokoje a my se tady z pohodlí svých obýváků rozčilujeme, co si to ti lidé dovolují. Já si tedy dovolím podívat se na to jinak.

Odhlédnu teď od policejní brutality; policii je nutné vždy a všude určitým způsobem kontrolovat, aby nepřekračovala své pravomoci. Pokud je policie překročí, nebo dokonce překračuje soustavně, je správné se proti tomu ozvat. A hustě popsanému trestnímu rejstříku navzdory, zatýkání kohokoliv má probíhat tak, že na konci je zatčený živý, nikoliv mrtvý.

Je úplně něco jiného narodit se do vyrovnaných poměrů, do rodiny, která podporuje vzdělání, kde oba rodiče pracují, kde jsou potřeby dětí všestranně uspokojovány, než do rodiny na okraji společnosti.

V USA teď vybuchla nahromaděná frustrace, což vede k povýšeneckým výlevům na adresu protestujících (bohužel i rabujících). Tady u nás něco takového nehrozí, problém existuje v mnohem nižší míře než v USA, a pokud bychom jej skutečně více pocítili, neodehrával by se v rovině rasové, ale v rovině etnické, nebo spíše v rovině sociálního vyloučení. Ale některé společenské zákonitosti platí i u nás.

Téměř nikdo z těch, kdo nepokoje kritizují, si asi nepřipustí, že by skutečně mohl být součástí té privilegované části společnosti, ať už v měřítku globálním, nebo lokálním.

Tak já si to tedy přiznávám. Je úplně něco jiného narodit se do vyrovnaných poměrů, do rodiny, která podporuje vzdělání, kde oba rodiče pracují, kde jsou potřeby dětí všestranně uspokojovány, než do rodiny na okraji společnosti, do obtížných sociálních podmínek, rozvrácených vztahů, chudoby, nezaměstnanosti, alkoholu a drog. 

Samozřejmě že ta šťastnější část společnosti má už tím, do jakého prostředí náhodou přišla na svět, určitá privilegia ve smyslu výhod, které ti ostatní nemají. Ano, před zákonem jsme si všichni rovni a před Bohem ještě mnohem rovnější, ale to nic nemění na tom, že někteří lidé mají od mládí lepší životní podmínky než jiní. Lepší materiální zabezpečení, lepší přístup ke zdravotní péči, lepší vzdělání i lepší citové zázemí. Tím i lepší vyhlídky do života a naději na šťastnější budoucnost – byť nakonec záleží na každém jednotlivci, jak s tím naloží. Nevím, proč bychom si to neměli přiznat?  Proč si nalhávat, že to tak není? 

Karikatura viny

Jak jsem psala, připouštím, že ne všichni mají stejné startovní podmínky. Z tohoto hlediska se společnost dělí na ty privilegované a neprivilegované, nebo – nahlíženo jinou optikou – na ty, kdo se narodili do běžných podmínek, a na ty prostředím či životními okolnostmi znevýhodněné.  Nevidím valný smysl v popírání tohoto zjevného faktu a v pokryteckém hlásání, že všichni mají rovné šance, když to není pravda. 

Neexistuje kolektivní vina a také žádné kolektivní odpuštění. Každý nese vinu za své hříchy a jen každý za sebe může najít smíření.

Jiná otázka ale je, jak s těmito fakty naložit. Existuje několik rozumných, lidských a možná i přínosných závěrů, které z nich lze vyvodit, a pak také jeden naprosto hloupý. Cítit za to vinu.

Ne, lidé kteří se narodili do lepších podmínek, nenesou na tomto svém osudu žádnou vinu. To by totiž znamenalo, že vinu nesou i ti, kdo se narodili na druhé straně. Jsem naprostý odpůrce všech těchto kolektivních vin. Neexistuje kolektivní vina a také žádné kolektivní odpuštění. Každý nese vinu za své hříchy a jen každý za sebe může najít smíření.

Protestovalo se také na newyorském Times Square. | FOTO: profimedia.cz

Myslet si, že svou domnělou vinu za problémy, které jsou po celé generace vetknuty hluboko do společnosti, odčiníme pokleknutím před protestujícím davem, postrádá jakoukoliv racionalitu. Ponižuje to obě strany, nejen tu, která tímto způsobem prosí za odpuštění, ale i tu, jíž je prosba adresována. Proč by měli před lidmi protestujícími proti policejnímu násilí klečet úplně cizí spoluobčané, kteří jim nic neprovedli? 

Budou heterosexuálové klečet před homosexuály, aby odčinili, že je v minulosti trestali?Budou Češi klečet před sudetskými Němci, aby odčinili odsun? Budou Britové klečet před Indy, aby odčinili kořistění jejich země? Budou chytří klečet před hloupými, aby odčinili dětské vysmívání?

Jak asi odčiníte minulé křivdy tím, že si teď před někým náhodně kleknete? A proč to vůbec dělat? Neexistuje snad jiný způsob, jak komunikovat o chybách minulosti a o možných řešeních? Méně teatrální, méně kýčovitý, zato důstojnější, rozumnější a konstruktivnější?

Jenomže jako všechno – to dá příliš mnoho práce. Dramatické gesto, jímž dojmeme sebe sami a přesvědčíme se o vlastní ušlechtilosti, jak laciné řešení. Hlavně ať se na to svět dívá. Klečet před anonymním davem, to je karikatura viny a karikatura pokání. A proto z toho také nevzejde žádné odpuštění ani smíření. Jak by mohlo?

Klečet před anonymním davem, to je karikatura viny
Hodnocení čtenářů4 Hlasování
95
70
Naše hodnocení

O nás

PressPort Magazín (ppmagazín.com; pressportmagazín.cz) je nezávislá zpravodajsko-publicistická platforma. Spuštěna byla dne 11. listopadu 2018. Vydává Pribil Production.

Další příspěvky
Lékař: COVID-19 není hoax. A pro náš konzumní svět je to skutečný problém