„A pro koho to bude?“ směje se od ucha k uchu slečna ve Starbucksu na mladíka, který s ní očividně flirtuje.
„Pro Honzu,“ odpoví Honza a mrkne na slečnu.
Potichu stojím a říkám si, tak šup, šup, děti, vyměňte si číslo, Facebook, Tik Tok nebo co se teď vyměňuje a posunem se, já nemám čas.
„Takže ve druháku, jo?“ vrká dál Honza.
Přešlapuju za mladíkem ve frontě a uklidňuju se. Jestli jsem byla jako bezdětná v neustálém poklusu, tak teď jsem v neustálém běhu a to poslední, na co mám dopoledne náladu, je tahle brzda jménem Honza. Ale nebudu nikomu kazit lásku, že jo.
„Já bych úplně zapomněl! Ještě jedno latte,“ řekne dokonale vysmátý Honza a já do něj chci kopnout.
„A to bude pro koho?“ zamračí se slečna.
„Taky pro mě!“
„Dobře, píšu na kelímek zase Honza! Ha, ha, ha…“
Jo, jo, ha, ha, ha, říkám si.
Dostáváme s Honzou ve stejnou chvíli každý svoje kávy.
„Tak já zase přijdu, ohlídne se Honza na odchodu za slečnou.
„Budu tady v úterý!“ křičí slečna.
Vycházíme ven a já, už uklidněna svým kafem, si říkám, že jsem možná byla v duchu zlá a nepřející. Třeba jsem byla svědkem seznámení dvou lidí, co spolu budou celý život! Možná to byla jejich nejdůležitější životní chvíle! Možná…
„Proč tam mám taky napsáno Honza?“ slyším však vedle sebe.
„To víš, zlati, holky zmatený ve Starbucksu…“ mávne rukou Honza a odchází ruku v ruce se slečnou, která na nej zjevně cekala venku.
Honzo, ty! Kvůli tomuhle jsi mě zdržoval? říkám si a tak nějak automaticky si vzpomenu opět na včerejšek, kdy mě dlouho nic nešokovalo tak, jako stránky Klub svobodných matek. Žádají tam o konkrétní pomoc samoživitelé, kteří se dostali do nouze. Dočtete se věty, jako Moc vás prosím, nemám na sunar, pomozte mi… Nemám pro dceru plenky ani jídlo… Prosím vás o jídlo pro děti…
Setkávám se s lidmi ze všech možných společenských vrstev a z různých koutů republiky. Opravdu jsem byla přesvědčená, že mám přehled o tom, jak se kde lidem žije. Ale to, že jsou mámy, které neví, čím zítra nakrmí svoje batole, a že jich je tolik, to bylo nějak mimo můj časoprostor. Byla to taková srážka s realitou. Rozhodně větší nežli u Honzy. Někdy je taky potřeba.
