KOLÁŽ: PPM

Komunálky 2022: Lidi nepotřebují kampaně, televizní předvolební show, výklady soudruhů v redakcích

Když budeme mluvit o komunální rovině, došlo k podstatné změně. Tou je focus na výsledky.

Komunální a senátní volby proběhly 23. a 24. září 2022. Mám dojem, že pár věcí se trochu změnilo. A bude dobré se u toho zastavit. Přijde mi důležité popsat princip a směr.

Politika
Analytická rubrika Politika. Zabývá se vnitropolitickými tématy na celostátní úrovni, ale i regionálně.

První věc: Nepíšu před volbami, natož koho mají lidé volit. Od toho je tady Reflex, Forum 24, Bakala, většina mainstreamu, Česká televize a především vládní politici, aby nám vysvětlili, že místní dezoláti, kolaboranti v ruském žoldu, bolševici, náckové zotročující svobodu, pravdu a lásku, pochopitelně, opět útočí na jistoty, které představuje absolutně neprohnilá vládní sestava, plná géniů, archetypálních morálních majáků a šiřitelů dobra typu Rakušan, Pekarová, Vystrčil, Šarapatka a dalších…

Pokud něco nesnáším u druhé strany, tak to prostě nebudu sám dělat. Nebudu lidem říkat, jak se mají rozhodovat. Týden před volbami se prostě odmlčím. Nebudu přicházet s Kubiceho zprávou, náhlým objevením dalšího důkazu o spolupráci s StB, obviněním z praní špinavých peněz, které se neprokáže, nebo s politickým procesem, který je postaven na svědectví synka, s řekněme … problémy, proti vlastnímu otci.

Co má rozhodovat

Tohle je jejich doména. Já, nebo možná my, takhle nepracujeme. V zásadě si myslím, že o volbě by neměly rozhodovat mediální eventy, ale práce. Výsledky práce, které ten či onen politik za čtyři roky, po které mu byl svěřen úřad, odvedl. A stejně tak si myslím, že poznávacím znamením alternativy, tedy té skromné, malé části novinářské a komentátorské alternativy, která píše svobodně, by měla být důvěra v to, že se lidé rozhodují správně sami. Že nepotřebují vodit za ručičku. Ale naopak. Že chápou podstatu slova volba.

Věřím, že lidé vědí, že volbou mění svůj vlastní svět ke svému obrazu. A že když se volby vzdají, někdo jiný si jejich právo volby rád a ochotně přivlastní. Proto jsou volby tak důležité. Můžete jimi změnit vlastní osud. Ale vraťme se k podstatě.

To je druhá věc: Když budeme mluvit o komunální rovině, došlo k podstatné změně. Tou je focus na výsledky. A důraz na čistotu vedení a výkonu správy. Ono totiž, když začne fungovat skutečná politická konkurence, od nejmenších radnic až po vládu, tak dříve či později dojde ke změně. Je to princip demokracie. Samočistící. A funkční.

Protože v prostředí skutečné politické konkurence si prostě nemůže partaj dovolit nemít výsledky. Musí je reálně mít. Jinak lidé zvolí někoho jiného. A udělají dobře. Nemají na co čekat. Pokud partaj nefunguje, prostě mají zvolit jinou. Žádné mazání, tolerování. Prostě nefunguje to? Nazdar bazar. Jak ve vládě, tak v poslední dědině.

Dnes platí, že partaj nesmí krást. Protože, opět, když se provalí, že partaj funguje jako STAN, jak ukázala kauza Dozimetr, lidi ji přestanou volit.

Platí totiž, že od roku 2017 existují nejméně dvě uskupení, ve vzájemně konkurenčním postavení, které jsou zároveň schopny vést jak vládu celé země, tak i poslední vesničku ve státě. Skládat koalice, posouvat rozhodnutí po vertikále, od místních úřadů až po vládu. A to je důležité. A úplně to stačí. Že existuje stav reálné politické konkurence. Protože pak jde už jen o to, kdo je v politice lepší. A na to se právě chci mrknout. Tady v Ostravě, když už řešíme komunálky.

Jak to funguje v Ostravě

V Ostravě od revoluce 1989 do 2015 fungovala politika metodou kartelu. Bylo úplně jedno, jestli vládne ODS, nebo ČSSD. Sám jsem se pokaždé bavil, když chlapci z reklamek, chlapci, ehm, směnaři, kteří měli vždy perfektní přehled, kdo s kým, za kolik a proč, nebo přímo kočeny z magistrátu dorazily na pivko do nejmenované hospody, kde se začerstva probíraly místní reálie. Klondike hadr.

Někdy kolem roku 2014, 2015 se to začalo lámat. Tehdejší primátor Tomáš Macura vykopl z vedení města sociální demokraty a nahradil je místním hnutím Ostravak. To bylo dost drsné, protože soc.dem tehdy poprvé od roku 1990 skončila v opozici.

Tehdy vyplavala Kauza Dědic. Kauza místního lobbisty, jedna z těch, která prolákla až na veřejnost. Když praskly jeho kšefty, dali od něj všichni ruce pryč. Dědic si pilně textoval s hejtmanem za ČSSD Miroslavem Novákem (přes 5000 sms), v kauze se objevila jména náměstkyně Simony Piperkové, Vojtěcha Mynáře či Lumíra Palyzy, o nichž se zmiňují tehdejší média, referující o kauze. Vinni byli lidi v dopravním podniku, městské nemocnici. Nakonec bylo odsouzeno sedm lidí. Průšvih jako hrom. A typický projev syndromu, kdy vlastně politika funguje pouze jako zástěrka pro kšefty a iluze pro voliče.

Po roce 2017 se změnila řada věcí.

S Babišem v čele vlády totiž začalo být jasné, že lidé typu Dědic jsou out. Babiš nepotřeboval dohody s podobnými týpky. A Macura absolutně ne. Lidé jako Dědic jim neměli co nabídnout. Peníze? Vliv? Podíl na státních zakázkách? K čemu by to bylo. Babiš určitě neměl zájem riskovat prestiž vlastního hnutí pro ušmudlané úplatky z dodávek nějakého lokálního dopravního podniku. Což se vcelku rychle ukázalo při brněnské kauze Švachula, kdy v reakci na podezření z korupce prostě zrušil celou pobočku hnutí. Tím byl dán jasný signál dovnitř hnutí, jak zhruba bude probíhat řešení v otázce případné korupce. Macuru to nezajímalo absolutně. Chtěl výsledky.

Tlak na výsledky je typický.

Nikdo nemůže Babišovi upřít až neurotický styl práce, kdy ten chlap dělá na desítce projektů najednou. Budí lidi ve čtyři ráno, v šest je chce mít na poradě, odpoledne rozhodnutí na A4. Dělat s něčím takovým musí být nesmírně radostné, nicméně.. výsledky tomu odpovídají.

Ostravu v minulých volbách, 2018, vyhrálo místní hnutí Ostravak. Hnutí šikovných lidí, s vtipnou kampaní, s místně známými osobnostmi, které ale nezvládlo povolební vyjednávání a podivuhodným balancem mezi ODS a ANO vlastně samo sebe vyšachovalo ze hry. S Ostravakem jednalo ANO i ODS, věcně, počítalo se s tím, že zasednou v koalici. Na radnici ale nakonec vznikla, právě díky podivnému manévrování Ostravaka, sestava pod taktovkou Tomáše Macury za ANO.

Catch-all-party

Co udělal Tomáš Macura jako primátor? V podstatě naplnil logiku ANO jako catch-all-party či big tent, středové strany, spolupracující napříč spektrem. ANO je v zásadě středová strana, neřešící dilemata pravicové či levicové politiky. Ta partaj je zaměřena spíše na výkon, správu a výsledky. Takže s ANO obvykle vznikne sestava, kde ANO buď místní politiku táhne a vede, nebo tam funguje jako spojovací prvek.

V Ostravě po 2018 kromě 6 lidí za ANO byli zastoupeni i zastupitelé za ODS, KDU-ČSL a Piráti. Macura postavil širší sestavu, kde většina z opozičních stran měla kontrolu v Radě města Ostravy, čímž dal jasně najevo, že hodlá s opozicí spolupracovat a podílet se na budování města.

Ostrava má strategický plán. Je to hromada projektů, která visí na webu, a když se mrknete, jsou tam od menších po skutečně velké a rozsáhlé, miliardové projekty, které město průběžně realizuje. Odšktrnuté položky, které se už podařilo udělat a dokončit, lidi vidí.

Před volbami dokončené projekty zveřejnil i Macura. Žádné drama. Žádné sebeonanující expozé. Jen věcný a dlouhý seznam věcí, které se podařilo dokončit.

Já je sám vidím, když jedu městem. Opravuje se Ostravica, která pomalu hnila .. dvě dekády? Dostavěl se Skelet, bývalá nedostavěná budova, ve které měl být KV KSČ. Opravila se Jatka, průser z devadesátek, kdy město prodalo cennou historickou budovu Bauhausu, který se prostě na ni vykašlal a nechal ji chátrat. Investovalo se do nemocnice. Postavily se parkovací místa. Opravily tramvajové tratě. Začal se stavět nový kampus. Macura se nebál pustit i do složité věci. Jako třeba dostavbu vítkovického kulturáku. Kde má vzniknout ostravský klenot, unikátní dostavba podle návrhu architekta Stevena Holla. Atd Je jich fakt hodně. Kdo chce, stačí se mrknout na FB.

To je právě ono. Žádná velká pompa, ale reálné výsledky. Ve volbách teď ANO dostalo, třeba v Porubě, kde se konečně a krásně opravil kulturák, 37% hlasů. Ve Svinově 33%, na Slezské 36% a tak podobně.

No, co tím chci říct. Možná, víte. Možná stačí, když jsou za vámi vidět reálné věci. Práce. Lidi nepotřebují kampaně. Televizní předvolební show. Výklady soudruhů v redakcích. Ale spíš to, že jedete po městě a vidíte.

A abychom si rozuměli. Je PO volbách. Nikoliv PŘED nimi. Takže žádná blbá agitka. Jen fakta a souvislost. S Macurou se neznáme. A mně jde o princip, jak na věc. Za mě platí, ať v obcích vládne kdokoliv. Ale ať ti lidé mají výsledky. A nekradou. To podle mě stačí.

Jsem také docela rád, že uspělo tolik místních, nezávislých uskupení. Lidé, kteří dobře znají své město a mají opravdu skutečný zájem o zlepšení chodu svých obcí. Tady je jediná věc, která mě napadá. Že je to příležitost právě pro velké strany najít rozumný mechanismus, kdy jsou schopny kooptovat schopné lidi v městech, kde se něco dobrého děje a takto schopným lidem pomoci, přispět a prospět jim, z pozice velké strany. Možností růstu, možností získávat zkušenosti, know-how, prostředky na projekty, podporu v krajích a na ministerstvech, protože tohle občas těm místním, tahle zkušenost i podpora chybí.

A pak by to mohlo fungovat, v synergiích, hodně dobře. V celým státě. To by bylo fajn, ne?

vaší podpory si vážíme
Zde můžete podpořit
PPMagazín
DĚKUJEME
Komunálky 2022: Lidi nepotřebují kampaně, televizní předvolební show, výklady soudruhů v redakcích
Hodnocení čtenářů2 Hlasy
98
98
Komentátor
Předchozí
Víza Rusům

Základní informace

PressPort Magazín (na doméně ppmagazin.com) je nezávislá celostátní publicistická platforma s orientací na tradiční hodnoty, která ctí svobodu slova a zakládá si na slušnosti, konstruktivní debatě a přitažlivé vizuální formě. Spuštěna byla dne 11. listopadu 2018 a všechny práce byly vykonávány bez nároku na honorář. PressPort Magazín si od té doby vybudoval slušnou pozici, kdy naše články přebírají i mainstreamoová tuzemská média. Z pohledu mediálního trhu jde o hotový produkt.