Podle respektovaného právníka Karola Hrádely lze dnes nabýt dojmu, že jsou někteří poslanci i novináři otroky emocí a neumějí se ptát.
Jejich představa či domněnka o tom, že Marie Benešová je autorkou analýzy o možnosti objednat si účelové trestní stíhání se stala mediální pravdou – jakýmsi světlem pravdy.
Alespoň tehdy, nezohlední-li člověk vystoupení Benešové k možnosti účelových trestních stíhání – ať už jde o vystoupení minulá, či o poslední protokol z jednání poslanecké sněmovny.
„Benešová nic takového neřekla“
Staronová ministryně spravedlnosti totiž nikdy a nikde neřekla, že zpracovávala analýzu o tom, že (či jak) si je možno objednat trestní stíhání. Vždy mluvila jenom o dvou či možná třech kauzách.
„Proč se magistry Benešové někdo ptá na analýzu na téma, jak si objednat účelové trestní stíhání, to tedy opravdu nevím. Ani já nikdy nečetl, že by říkala, že na základě její analýzy prezident či premiér něco tvrdí. Přesto po ní chtějí teď novináři či někteří politici analýzu k tomu, jak si objednat trestní stíhání,“ konstatoval pro PressPort magazín advokát Hrádela; právě ten je podle novinářky Sabiny Slonkové autorem takové analýzy, jak v minulosti uvedla na webu Neovlivni.cz.
Ostře se například do Benešové opřel jeden někdejší politik na webu Aktuálně.cz v příspěvku Benešová se kroutí jak had, zbaběle, věty o objednání stíhání zveřejnit musí. Pomalu to vypadá, jako kdyby emoce znamenaly více než fakta, přitom jak známo, tato hnutí mysli bývají nezřídka kdy s pravdou – s podstatou věcí, která se tak ráda skrývá, v nesouladu.
Je holou realitou, že ani prezident, ani ministerský předseda nikdy (dle jejich vyjádření pro sdělovací prostředky) v minulosti neuvedli, že své závěry opírají o analýzu Benešové. „Proto ani nerozumím sdělovacím prostředků uvádějícím: ‚Ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO) odmítla dát z ruky svůj posudek, na jehož základě prezident i premiér tvrdí, že v České republice si lze objednat trestní stíhání‘.“
Je součástí spisu
Že Benešová vytvořila analýzu, o které pojednává pateticky zmíněný expolitik, sdělil veřejnosti jako první Deník N. Nicméně Benešová to popřela s tím, že šlo o běžnou oponentní zprávu ke dvěma případům, nikoli o analýzu o možnosti účelového trestního stíhání.
„Z čeho jmenovaní novináři dovozují své závěry o analýze Benešové a mají-li či měli-li k dispozici nějakou analýzu, mohu pouze hádat,“ doplňuje Hrádela.
A dále popisuje, že měl klienta, jenž uspěl u soudu. „Ten je o možnosti účelových trestních stíhání z politických důvodů osobně minimálně ve své trestní věci hluboce přesvědčen.“
Rozsáhlá analýza k možnosti účelových trestních stíhání v České republice podle Hrádely existuje. „Při jejím vytváření se k ní svými připomínkami vyjadřovali i někteří významní právníci. Analýza je součástí klientova trestního spisu, ale je to jiná analýza než ta k možnosti si účelové stíhání objednat. A klient také nikdy nepočítal s tím, že by měla být zveřejněna. A co vím, tak si to nepřeje. Nějaké její verze sice mohly uniknout, nemohu vyloučit, že se k někomu dostaly v rámci připomínkování, nicméně finální verze analýzy je, jak bylo řečeno, součástí soudního spisu.“
Hrádela uzavírá, že tato analýza neřeší, jak si objednat účelové trestní stíhání, ale to, zda jsou taková účelová trestní stíhání možná, zdali existují stíhání vyvolávající podezření na zneužití státní moci v trestním řízení a jestli v těchto řízeních je podobný modus operandi jako v klientově věci. Jde tedy, šlo by snad říct, o komparaci jednotlivých případů.
