Nyní čtete
Malér jménem Macron
 
 

NAŠE ADRESA:
www.

Malér jménem Macron

  • Macron je muž, který se na zahraniční scéně snaží ukazovat svaly o to intenzivněji, oč méně se mu to daří doma, míní komentátorka Karolina Stonjeková.

Na konci prvního listopadového týdne poskytl francouzský prezident Emanuel Macron rozhovor časopisu The Economist. A byl to rozhovor, který by si zvláště u nás zasloužil daleko více pozornosti, než kolik se mu reálně dostalo. Takže pojďme tuto chybu aspoň částečně napravit. Stojí to za to, bohužel…

V podstatě hlavní sdělení prezidentova rozhovoru byla tato: NATO se nachází ve stavu mozkové smrti, USA se k Evropě otáčí zády, a proto musíme posilovat spolupráci uvnitř Evropské unie. Rovněž musíme obnovit dialog s Ruskem, a to i kdybychom to měli udělat přes nesouhlas Polska a dalších států, které byly kdysi pod sovětským vlivem.

Na rovinu řekněme, že Francouzi měli vždycky k Severoatlantické alianci zhruba stejně kladný vztah, jako nymfoman k pohlavní zdrženlivosti. Takže touto optikou zase Macronova slova o mozkové smrti NATO žádným velkým překvapením nejsou. Vlastně jde spíše o  pokračování „slavné“ de Gaulleovské tradice, vyřizovat si s Amerikou účty právě přes Severoatlantickou alianci. Ale faktorů ve hře je víc…

Striktně vzato je rozhovor v Economistu rozhovorem s mužem, který se na zahraniční scéně snaží ukazovat svaly o to intenzivněji, oč méně se mu to daří doma. Čechrání peříček, která ale při bližším pohledu vypadají poněkud vypelichaně. Například podle posledního průzkumu z konce října je s Macronovou politikou nespokojeno plných 65 % Francouzů, což u člověka, který byl příčinou nejmasovějších protestů v novodobé historii země, asi nijak zvlášť nepřekvapí. To, co Macron ztrácí doma, se úporně snaží dohánět v evropské politice, kde už od svého zvolení touží napravit fakt, že v tradiční mocenské přetahované mezi Německem a Francií zbýval na zemi galského kohouta vždy ten kratší konec provazu. Proto také Macron bojuje za koncept společné evropské armády, která je tradičním zlatým teletem všech eurofederalitů. Jenže společná evropská armáda je, mimo jiné, často odmítána právě s odkazem na existenci NATO. Tudíž přednímu současnému zastánci euroarmády nezbývá nic jiného, než se do Severoatlantické aliance tvrdě pustit, vymezit se, kopnout ji do kotníků.

Postojem, který Emanuel Macron v rozhovoru prezentoval, sleduje hned několik cílů: odvést pozornost od svého mizerného postavení ve Francii, získat image evropského státníka, který má vizi, kam dál s Evropskou unií. A v neposlední řadě je cílem přetvořit Unii dominovanou Němci na Unii dominovanou Francouzi – což může být po odchodu Angely Merkel do politického důchodu přece jen o něco snazší. Ne jisté, ale jistě snazší.  

Také čtěte

Pokud se ovšem na Macronovy výroky podíváme naší českou optikou, tak zcela nevyhnutelně stojíme před otázkou, zda nám tohle Macronovo přihřívání vlastní politické polívčičky opravdu stojí za to. Zda je v našem národním zájmu posilovat stále méně a méně efektivní evropskou integraci – zvláště když se to bude dít na bázi vymezování se proti NATO a USA. Stojíme před otázkou, jak se postavit k faktu, že jeden takzvaně „nezpochybnitelný pilíř“ se snaží nabořit ten druhý. A v neposlední řadě se musíme vyrovnat i s faktem, že sice často slýcháme slova o směřování na Západ, ale že žádný „homogenní“ jednotný Západ prostě neexistuje.  

Možná, že daleko nejzajímavější na rozhovoru s Macronem je, že zůstal téměř nepovšimnut tuzemským mediálním mainstreamem. Tím samým mainstreamem, který je jinak až mimořádně senzitivní na jakékoli zpochybňování funkčnosti a smysluplnosti NATO a který obvykle při jakékoli poznámce tohoto druhu hbitě vyskakuje jak opička na gumě. Který je neobyčejně choulostivý na jakékoli snahy o dialog s Ruskem, či na jakékoli hledění směrem na Východ. Hezky se tak ukazuje tolik oblíbený dvojí metr: k maléru jménem Macron se mlčí, zatímco domácím politikům dáváme za (domnělé) „vracení na Východ“ tvrdě na frak. Přitom na otázku, jestli jsou pro nás z tohoto hlediska nebezpečnější domácí politici nebo Emanuel Macron, je jednoznačně správná odpověď za B!

Jak se vám líbí článek?
1/Skvělé
2
2/Dobré
1
3/Průměr
0
4/Nic moc
0
5/Katastrofa
0
Prohlédněte si komentáře (0)

Reagujte

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


Nezávislá zpravodajsko-publicistická platforma. Spuštěna byla dne 11. listopadu 2018 a sestává z několika hlavních rubrik: ppinfo, postřehy a dalších a má i své subdomény (tematické přílohy ppděti aj.). Za týden měl web sto tisíc individuálních přístupů. Za měsíc čtvrt miliónu.

 

2019 © ppmagazín.com, Pribil Publishers. Publikování obsahu je bez písemného souhlasu zakázáno. Design Pribil Publishers. IČO: 06437176

Posunout nahoru