Nyní čtete
Média: Čapí hnízdo vedle eurodotací pro Agrofert zbledlo
 
 

Připomínajíc kolovrátek se každá nová vláda odvolává na eurofondy. Nejen jako na spásu, chlubí se také bohulibými záměry ve školství, zdravotnictví či na trhu práce, které díky miliardovým dotacím uskuteční.

Mlčí se však o tom, že zmatky kolem čerpání mohou vést až k arbitrážím proti státu anebo že mnoho projektů je více nákladných, než by bylo zdrávo (třeba téměř tři miliardy na státní maturity…), a méně smysluplných, než by si občané ve skutečnosti zasloužili. Anebo rovnou úplně nesmyslných.

Seznam Zprávy dnes upozornily, že v souvislosti s auditem, který se týká Andreje Babiše, respektive společnosti Agrofert, jsou i další zjištění bruselských auditorů pro českou vládu varovná. Systém rozdělování evropských peněz na inovativní projekty je podle nich více než děravý.

Při rozdělování financí z operačního programu Životní prostředí si čeští správci eurofondů nestanovili například vůbec žádné minimum, které musí žadatel o dotaci splnit. „Mezi schválenými projekty tak nejsou výjimkou takové, kdy žadatel získal pouhých 30 bodů ze sta možných, a přesto mu byla přidělena dotace,“ píší auditoři Evropské komise.

U příkladu dotací vyplácených firmám, které sotva plní jakákoliv kritéria pro jejich přidělení, přitom kontroloři upozorňují, že takto špatných výsledků firmy premiéra Babiše nedosáhly. Konkrétně v tomto programu žádala o dotace společnost AGRO Jevišovice s hodnocením 46,75 bodů ze sta. To podle kontrolorů také není zrovna mnoho, ale nejde o nejhorší případ.

Peníze se rozdávaly za nic

I v dalších pasážích si auditoři neberou servítky při hodnocení kompetentnosti českých úřadů a jejich snahy poslat peníze aspoň na trochu smysluplné projekty.

Třeba v operačním programu Podnikání a inovace, spadajícím pro Ministerstvo průmyslu a obchodu, kontroloři zjistili, že hodnotící kritéria byla nastavena tak vágně, že se hodnotitelé velmi často v posuzování projektů neshodli. Jeden jej doporučil, druhý ne a mezi jejich posudky byl rozdíl i 40 bodů na stobodové škále. Takže posudky vlastně vznikaly „od oka“.

Další výtky směřují k tomu, že úředníci hospodařící s evropskými penězi nevyžadovali, aby v tendrech bylo dostatek nezávislých nabídek, peníze na inovace dávali i firmám, které s novinkami nepřicházely.

Zhodnocení zprávy Evropské komise k Agrofertu

„Daňový poplatník je jen dojnou krávou. Dotační zvěrstva,“ píše ve svém komentáři k obsahu dokumentu unijní komise šéfredaktor serveru Info.cz Michal Půr. Podle něj nejde ani tak o to, že Česko bude muset vrátit stovky miliónů korun, ale ukazuje se prý, jak skupina Agrofert za pomoci nejrůznějších triků a s neuvěřitelnou benevolencí státních kontrolorů získávala bez větší snahy stovky miliónů z veřejných peněz. „Popis jednotlivých dotačních případů je podstatně více znepokojivý a v některých případech bledne i kauza Čapího hnízda,“ píše Půr a dodává, že audit ukazuje, jak efektivně Agrofert využíval díry v kontrolním systému přidělování dotací a jak je celý systém v podstatě nefunkční.

Server Info.cz, který má dokument k dispozici, zatím přináší několik nejkřiklavějších případů, z nichž hned ve dvou prý figuruje Pekárna Zelená louka, odkud pochází i případ stamiliónové dotace pro linku na výrobu toastového chleba. „Audit ukazuje, že by to bylo navíc zbytečné, celou zátěž tak nesou daňoví poplatníci, protože Česko už peníze proplatilo,“ podotýká Půr.

Evropská komise prý upozornila, že Babišova pekárna žádala o dotaci na linku za 650 miliónů korun, přičemž dokazuje, že hodnota tohoto projektu je zhruba o 250 miliónů korun uměle navýšená. Bruselští úředníci navíc podle Půra upozorňují, že německé pekárny Lieken, které spadají od roku 2013 rovněž do Babišova impéria, stejný chléb již vyráběly. „To v praxi znamená, že Babišova firma žádala o dotaci na linku, která již existovala v jeho firmách, a tudíž nemohlo jít v žádném případě o inovaci,“ upřesnil.

Firmě nadělili stamilióny, aby „vyrobila“ hrobníky

A jak to chodí jinde, nejen ve společnosti Agrofert? Pro ilustraci se podívejme podrobněji na dva projekty realizované z unijních peněz ministerstvem školství a ministerstvem práce: za 1) na Národní soustavu kvalifikací a za 2) na Národní soustavu povolání.

Oba vznikly s bohulibým záměrem pomoct nezaměstnaným s hledáním nového uplatnění – například v hrobařině. Ve skutečnosti však posloužily spíš jako důl na peníze komerční firmě.

Takže co se týká bodu č. I – Národní soustavy kvalifikací, zlínská firma Trexima zbudovala za obří dotační podpory (více než 650 miliónů korun) veřejně přístupný registr všech kvalifikací na aktuálním trhu práce.

Odpovědnost za zadavatele projektu – někdejší státní Národní ústav odborného vzdělávání, nesl jeho šéf Miroslav Procházka. „Vše, co člověk dělá, má dělat pořádně. Ale nemusí se brát vážně!“ zní Procházkovo životní krédo, „leitmotiv”, kterým se prezentuje na sociální síti; s žurnalisty nekomunikuje.

Rakvičky, zákusky a zmrzlina

Trexima de facto jednotlivé kvalifikace rozkouskovala na jakési minikvalifikace: poptávané hrobníky na kopáče, nosiče, exhumátory…

Pokud z těchto minikvalifikací člověk složí potřebné zkoušky (z výkopu místa posledního odpočinku, hygienických pravidel či náležitého ukládání rakve), může nakonec získat podle zákona výuční list (úředně potvrzenou kvalifikaci), aniž by kdy navštěvoval učiliště.

Příklad, jak se čerpá

Trexima de facto jednotlivé kvalifikace rozkouskovala na jakési minikvalifikace: poptávané hrobníky na kopáče, nosiče, exhumátory… | FOTO: archiv

„Tyto zkoušky z kvalifikací lépe odpovídají tomu, co se na trhu práce skutečně děje, a jsou určeny spíše dospělým,“ chlubil se nedávno zástupce hlavního manažera projektu Jan Peška z úřadu pod ministerstvem školství.

Ovšem jaká je skutečnost? Projekt má dodnes řadu nedostatků a hrobníků nepřibývá. Ministerstvo školství podle nepříliš starého šetření Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) „informovalo o mnohonásobně vyšším počtu držitelů osvědčení“, jenže skutečný dopad je sporadický, ne-li mizivý. Hřbitovy proto hledají hrobníky už i prostřednictvím Facebooku.

Také čtěte

„Národní soustava kvalifikací obsahuje 679 kvalifikací. Dvě třetiny držitelů osvědčení (z celkového počtu osmi tisíc) se přitom přihlásilo k pouhým čtyřem kvalifikacím, největší zájem byl o pozici strážný,“ poukázal NKÚ.

Téměř polovina zpracovaných a schválených kvalifikací není podle NKÚ navíc využitelná, protože je nedostatek osob autorizovaných ke zkoušení uchazečů. Na své si tak přišla pouze Trexima, kam Procházka vyhozený z Národního ústavu odborného vzdělávání, záhy přestoupil.

22 tisíc za noticku

Nyní k bodu č. II: „Národní soustava kvalifikací vychází z Národní soustavy povolání,“ vysvětlila expertka na andragogiku a vzdělávání seniorů Naděžda Špatenková. A to je právě podobná zakázka, kterou Trexima dostala od ministerstva práce.

Zatímco Národní soustava kvalifikací skončila spíše fiaskem, neboť nikomu a ničemu příliš neslouží, o rok mladší projekt rezortu práce (z roku 2007) s názvem Národní soustava povolání je už vysloveně šedá zóna. 

Dozvíme se, že kupříkladu popelář vysypává odpadové nádoby. Že k jeho práci je potřebný buď výuční list, anebo „základní vzdělání v oboru základní škola“.

Popis povolání má 127 slov a za tento jediný text utratilo ministerstvo 22 tisíc korun. Stejně jako za hrobníka anebo cukráře, jenž vyrábí zákusky, a za dalších zhruba dva tisíce položek. Celkem za webový projekt Národní soustavy povolání zaplatil rezort 150 miliónů korun ( pro ilustraci trojnásobně vyšší dotace než u farmy Čapí hnízdo).

A smysl? Výsledek má pomoci nezaměstnaným, aby se lépe zorientovali na trhu práce, což je v době, kdy v Česku panuje nejnižší nezaměstnanost v historii a kdy by tyto informace měly poskytovat úřady práce, poněkud  (řečeno kulantně) nadstandardní služba.

Prověřený scénář

Jenže co se divíme? A proč se nyní proti tomuto systému, který funguje dlouhá léta, staví najednou velká část novinářů i veřejnosti?

Je to (a tentokrát bohužel bez ironie) prověřený scénář, na kterém stojí celá Evropská unie. Jde předně o podporu ekonomiky, přesněji řečeno například stavebnictví pod rouškou podpory tu školství, tu zdravotnictví, o které nikdy nešlo. Stejně jako nikdy nešlo o vědu, když se začala stavět obří vědecká centra z evropských peněz; ta také nebudou samoudržitelná (podmínka spolufinancování) jako třeba centra duševního zdraví.

Podpora vzdělávání či uplatnitelnosti na trhu práce se v tomto případě pouze naoko zakrývá strategickými dokumenty. Stejně tak podpora pečení chleba… A že někomu zůstanou peníze za nehty? To už je bohužel realita. Babiš není sám. Šlo o strategii většiny firem, které se chlubí úspěchy, ale bez Unie by si neškrtly.

Jak se vám líbí článek?
1/Skvělé
0
2/Dobré
0
3/Průměr
0
4/Nic moc
0
5/Katastrofa
0
Prohlédněte si komentáře (0)

Reagujte

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


Nezávislá zpravodajsko-publicistická platforma. Spuštěna byla dne 11. listopadu 2018 a sestává z několika hlavních rubrik: ppinfo, postřehy a dalších a má i své subdomény (tematické přílohy ppděti aj.). Za týden měl web sto tisíc individuálních přístupů. Za měsíc čtvrt miliónu.

 

2019 © ppmagazín.com, Pribil Publishers. Publikování obsahu je bez písemného souhlasu zakázáno. Design Pribil Publishers. IČO: 06437176

Posunout nahoru