Prezident Miloš Zeman podstoupil v úterý v noci operaci zlomené paže. Dle mluvčího Jiřího Ovčáčka „nevyužil opory v podobě hůlky nebo pomoci ochranky, zakopl a zlomil si pravou paži.“ Operace se zdařila a prezident již v průběhu středy posílal ze střešovické nemocnice pozdravy příznivcům. Ti jsou jistě rádi, že je v pořádku.
Obecně lze říct, že každý slušný člověk je rád, když je hlava jeho státu v pořádku. Žijeme však v České republice. Jedna polovina zdejší „rozdělené společnosti“ (kterou prý bůhvíproč rozdělil právě Miloš Zeman), hned vidí v prezidentově úrazu způsob, jak na něj nakydat hromadu hnoje.
Nezpůsobilost k vykonávání úřadu. Přestárlost. Senilita. Zakopl o lahev becherovky! Patří mu to! Škoda, že jen ruka! Zubatá si dává načas… Z některých komentářů přímo čiší zášť, škodolibost a nenávist – tedy vlastnosti, které jsou pravidelně předhazovány právě Miloši Zemanovi. Ovšem nyní je vypouští z úst jeho kritici. Ti, kdo se cítí být morálně a mravně „na výši“. Sám Miloš Zeman je nazval trefným výrazem: lepšolidi.
Lepšolidi se občas pohoršují, že je tento výraz stigmatizuje. To jsme na tom už tak špatně, že nás rozhodí kdejaké slovo? Máme tady už sluníčkáře, pražskou kavárnu, pravdoláskaře, havlisty… Někteří jsou na to dokonce pyšní, píšou si tyto informace do facebookových profilů a demonstrativně se vymezují. Takže na jednu stranu je to rozčiluje, ale pak svým chováním rozdělenou společnost sami podporují. Logika? Tu u lepšolidí nehledejte.
Logiku totiž nelze hledat tam, kde se usídlily emoce. Zemanovi kritici veskrze používají hanebné osobní argumenty, kterými útočí na prezidentův věk, zdravotní stav a vlastnosti. Zbaběle útočí na slabiny, ale už nemají odvahu, aby se vymezili vůči jeho silným stránkám – rétorice, sečtělosti a rozhledu. Výjimkou nejsou ani „lepšolidi“ přející prezidentovi smrt. Vskutku krásná vizitka správných mravních hodnot. Úcta ke stáří? Úcta k úřadu? To u lepšolidí taky nehledejte.
Paradoxní je, že prezident Václav Havel se během funkčního období též potýkal se zdravotními problémy, ale terčem nenávistných útoků se nestal. A co takový Roosevelt na sklonku 2. světové války? Vyčerpaný psychicky i fyzicky, s asteriosklerózou a mrtvicí na spadnutí… To taky nebyl žádný jura. Ale běda, když tohle použijete jako protiargument! Se zlou se potážete. Spravedlnost? Pro lepšolidi neznámý pojem.
Na jednom prezidentově nešťastném zakopnutí tak můžeme vidět, jak mravní bída lepšolidí vyplouvá na povrch v celé realitě, skryta za vznešenými slovy o lásce, pravdě a etice.
Mluví se o rozdělené společnosti a vulgarizaci veřejného prostoru. Obojí má prý na svědomí Miloš Zeman. Viník se hodí. Je to jednodušší než uvědomění reality – totiž, že společnost bude vždy nějak rozdělená. Dokonale sjednocená společnost je buď totalitní paskvil, nebo fantastická utopie. A vulgarizace politiky se rozhodně netýká jen české kotliny. Stačí se podívat do světa. Ani jednoho nešvaru tedy není Miloš Zeman původce, i když je mu to stále přisuzováno. A pokud to tedy lepšolidem tak moc vadí, co tedy začít u sebe? Stačilo by jen naslouchat opačným názorům a nepovyšovat se. Pro většinu z nich je to však „pod úroveň“.
Prezident kdysi prohlásil, že mu dělá dobře, když lidi provokuje. V současné době však stačí k provokaci málo. Běžte chvilku proti proudu, a hned se na vás sesype banda „uvědomělých“. Mít názor, diskutovat o něm, hájit ho a smysluplně komunikovat nedokáže každý. Slabé osobnosti to nedokážou. A tak se raději uzavřou ve svém ideálním světě, kde jejich pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí. Smutné je, že v tomto boji napáchají i mnoho zla.
