SOK (Sdružení pro levicovou teorii, pozn. red.) a další socialistické teoretické a vzdělávací skupiny si mohou vzít příklad z Montpelerinské společnosti. Založil ji Friedrich Hayek v roce 1947, kdy byly neoliberální ideje o neregulovaném kapitalismu všem pro smích.
Společnost šla úplně jinam a vypadalo to, že neoliberální myšlenky se nikdy neuskuteční. Neoliberální myslitelé a hrstka jejich sympatizantů se scházeli, diskutovali, šířili své myšlenky. Neangažovali se v žádné straně a žádnou stranu bezprostředně nepodpořili.
Mentpelerinská společnost vypadala jako klub podivínů, kteří se vzhlédli v minulosti a chtějí návrat neregulovaného kapitalismu, jenž způsobil ekonomickou krizi. Montpelerinská společnost se scházela, aniž v dohledu byla šance, že proběhnou neoliberální společenské změny.
Milton Friedman napsal počátkem šedesátých let: „Naším základním posláním je rozvíjet alternativy ke stávajícím politikám, udržet je při životě a zachovat jejich dostupnost, dokud se politicky nemožné stane politicky nevyhnutelným.“
Třicet let to tak vypadalo, než přišli politikové jako Thatcherová, která jejich myšlenky začala uskutečňovat. Společenská situace se kvůli problémům tehdejšího socialismu a sociálního státu proměnila, a neoliberalismus postupně pronikl do celého světa a vyvolal globální kapitalistickou revoluci.
Proč si myslím, že to tak může být i s nově formulovaným socialismem? Protože tu jsou pádné argumenty, proč kapitalismus selhává a proč je třeba vytvořit a šířit socialistickou společenskou teorii či „doktrínu“, jak říká Badiou. Jestliže neoliberalismu trvalo třicet či spíše padesát let (od dob Ludwiga von Misese), než politici a širší vrstvy pochopili jeho význam, bude to trvat stejně tak dlouho i socialistické teorii. Jen si přejme, aby socialisté své věci věřili aspoň tak, jak jí věřili neoliberálové.
