Kdo sleduje vývoj na české politické scéně, nemohl si nechat ujít představení projektu Mikuláše Mináře. Mladík, jenž se stal symbolem občanské angažovanosti, se konečně rozhodl aktivismus přetavit v politickou sílu a předvést restart politiky.
Hnutí Lidé PRO však vypustí do volebního boje jen v případě získání půl miliónu podpisů. Minář tvrdí, že je to důkazem absolutní demokracie hnutí, vzniku zdola, od občanů. Nechce jít s kůží na trh, pokud nebude po jeho projektu poptávka. Navzdory lišáckému odůvodnění to však spíš vypadá jako nejistota a rozpolcenost. Pokud je člověk leader, tak dobře ví, že má co říct, jde za tím přímo a nedělá kolem toho průzkumy veřejného mínění. Pokud potřebuje potvrzení, že „ho lidé chtějí,“ není to žádný leader.
Minář coby politik vypadá na první pohled stejně, jak ho pamatujeme z demonstrací: nevzdal se hnědého stejnokroje, slušného vystupování ani mladického optimismu. Pořád působí jako „obyčejný kluk od vedle.“
Něco se však změnilo. Kdo Mináře slyšel ve studiu ČT24, musel připustit, že už neslyší rozhořčeného aktivistu, ale mladého politika. Bohužel však s těmi nejhoršími slovními paskvily, kterých se mohl dopustit: Nadějeplné výroky šmrncnuté Havlem, uměle učesané věty, fráze znějící jako citace z učebnic laciné politické rétoriky. Neautentičnost a neurčitost. Neschopnost odpovědět na jasně položenou otázku… Málo platné, z hlediska věrohodnosti to Minářovi víc slušelo na demonstracích.
Lidé PRO jsou pro kdeco: lepší životní prostředí, bezpečnou zemi, kvalitní školství, sounáležitost, pro dobro, pravdu a lásku… Kdo z nás pro tyto věci není? Když pomineme zdiskreditovanou frázi o pravdě a lásce (což beru z hlediska etiky jako velký problém, ale to už je na jinou debatu), každý z nás chce žít v bezpečné zemi s kvalitním školstvím, ohleduplnými spoluobčany a zachovanou přírodou. Všechno jsou to vznešené cíle, o které je důležité usilovat. Problém je v tom, že o ně usiluje, ať už fakticky, či jen deklarativně, 99 procent stran a hnutí v České republice.
Je prostě vybrakováno
Na politickém trhu není momentálně díra, která by potřebovala zalepit. Máme tady konzervativní proudy, národní proudy, multikulturalisty, eurofily i euroskeptiky, rozdávače dotací i odpovědné hospodáře, odpůrce i zastánce NATO, uctívače X genderů i tvrdošíjné zastánce tradiční rodiny… Kandidátka do poslanecké sněmovny v roce 2017 čítala 31 stran a hnutí nejrůznějších programů, je tedy z čeho vybírat. A kdybyste si náhodou vybrat nemohli, je tady ANO, které podle okolností zaštítí úplně všechno, na co si vzpomenete.
Minář tvrdí, že se hodlá primárně zaměřit na dvě skupiny lidí: na ty, kteří k volbám nechodí a na voliče Andreje Babiše.
V každé společnosti se však vyskytuje určitá skupina zarytých nevoličů. Navzdory tomu, jak moc se je budete snažit přesvědčovat, nemají tito lidé zájem svého aktivního volebního práva využívat. Buď se zatvrdili a politikům už nevěří (proč by měl být Minář jiný?), nebo nemají o věci veřejné zájem a nijak je to nepálí (někdy si říkám „sladká nevědomost“). Jak je chce Minář přesvědčit?
Voliči Andreje Babiše?
A voliči Andreje Babiše? Proč by měli volit právě Mináře, který proti jejich oblíbenci brojil, kudy chodil? Pánové na sebe navzájem dštili ostrou síru, která spolehlivě otrávila jakoukoli snahu o porozumění.
A pokud si Minář myslí, že ke svému hnutí přetáhne elektorát opozičních bloků, nic nepochopil. Možná se k němu zatoulá pár zbloudilých oveček nebo nespokojených odpadlíků (koneckonců seznam jeho podporovatelů čítá úctyhodnou řádku bývalých kandidátů napříč politickým spektrem), ale z těch se úspěch postavit nedá.
Nemohu se ubránit dojmu, že Minář padl do pasti vlastní výjimečnosti. Jiná věc (nežli se ucházet o zájem voličů) je dostat na Letnou čtvrt miliónu lidí a stát se celorepublikově známým. Často se tvrdí, že k tomu musí člověk oplývat charismatem. Může to být pravda a nemusí. Někdy stačí dostatečná společenská naštvanost a jeden organizačně zdatný člověk, který má odvahu vystoupit jako mluvčí. Vůbec nic to nemusí vypovídat o jeho leadershipu nebo charismatu. Tyto vlastnosti se mu pak v případě úspěchu přičtou jako důsledek, protože lidé mají rádi pohádky o spasiteli a zázračném kouzlu osobnosti.
Minář si ale šanci zaslouží
Abychom k Mikuláši Minářovi nebyli jen kritičtí – budiž mu ke cti, že nezůstal u planého řečnění a skutečně se rozhodl politickou scénu měnit. Po shlédnutí jeho politické prezentace si už nemyslím, že výrazně roztříští opoziční scénu. Ale mám ráda odvážné lidi, a Minář si šanci zaslouží. A tak, i když patřím k jednomu z opozičních bloků, připojila jsem k Lidem PRO i svůj podpis. Bez škodolibosti. Opravdu mě zajímá, co Mikuláš Minář dokáže.
Za rok se ukáže, jestli tento „obyčejný kluk z Vodňan“ měl zůstat raději u aktivismu, nebo skutečně patří do vysoké politiky.
Nutno dodat, že ve Sněmovně by to chtělo už pořádně vyvětrat. Ať už s Minářem, nebo bez něj.
