Na Facebooku jsem zveřejnila fotografii, kde jsem se svou dcerou ve společnosti Andreje Babiše, a zveřejnila nad snímkem v pokusu o žert status dceřinými slovy (třebaže ještě coby kojenec nemluví): To si takhle jedu s mamkou pro plíny, v klidu si dudám a najednou stojíme u takovýho vysokýho strejdy, který mamce říká: „Jé, to je ale malý miminko!“ A byla fotka. A šup na Facebook. Cestou domů máma povídá, že za tuhle provokaci dostaneme spoustu hejtů. Nevím sice, co to je, ale nic nám dávat nemusíte, máme všeho dost.
A teď vlastními slovy – ke snímku s Babišem: Počítala jsem, že se na mě někteří sesypou, jako kdyby šlo o Stalina. Strážci dobra nezklamali. Ale přepočítala jsem se.
Nechci se ospravedlňovat – to je akt, který člověk dělá, když se cítí provinile, což já ne, byť se mi mnozí snažili tenhle pocit vštípit. Chci jen uvést do kontextu, proč mám k Babišovi smířlivější postoj, než se na členku opozice sluší. Je to jednoduché: Andreje Babiše má rád můj partner. Jo, ten muž, kterého na Facebooku nikdo neviděl, který ale existuje – a to docela dobře a výrazně existuje –, neb je to vysoce postavený manažer jisté průmyslové firmy. Vzhledem k jeho funkci a rezervovanosti k sociálním sítím respektuji jeho přání zůstat v anonymitě. Třeba se to časem změní…
Můj milý partner je o devět let mladší než premiér a zná ho ještě z dob, kdy nepremiéroval. Ba ani neministroval. Zná ho ještě z dob, kdy byl AB „jen“ velkopodnikatel. Kdysi se s ním účastnil jednoho obchodu. Ten nedopadl dobře, ale jediný AB se prý z celé party obchodních partnerů zachoval fér. Dnes nejsou v kontaktu, ale vědí o sobě, a když se potkají, tak pohovoří. Můj muž s Babišem sympatizuje a ANO volí. Z tohoto hnutí se přátelí ještě s dalším miliardářem – Pavlem Juříčkem. Má jistou vlastnost – mravokárci by to asi nazvali oportunismem, ale já v tom vidím spíš elegantní diplomacii, vycházet dobře s lidmi u vesla. Tahle vlastnost, společně s pracovitostí a čichem na peníze, mu přinesla postavení a zabezpečení, jaké má.
Mám ho za to nenávidět? Mám mu nadávat, že volí ANO? Mám se s ním rozejít, protože je nemyslitelné, aby ODSačka sdílela život s člověkem, který kšeftoval s Babišem? Ne, já to chápu a respektuju. A mám to tak, že koho má rád můj partner, toho beru i já.
Když jsem v sobotu narazila v nákupním centru na premiéra, chtěla jsem to přejít. Ale potkala jsem známého z ANO, a ten mě přesvědčil k fotce. Nakonec mi to přišlo jako dobrá provokace a sociální experiment – aspoň se zas oddělí zrno od plev a lidi se vybarví. Od jisté doby už mi je celkem jedno, co si o mně kdo pomyslí. Ale pokaždé pobaví, jak lidi reagují. U některých jsem si naprosto jistá, jak budou argumentovat. A já vím, že nad tím zas jen mávnu rukou… Mám svůj život. A vím, proč dělám, co dělám. Nemusí mě nikdo poučovat ani kárat nebo urážet.
Když jsem partnerovi, tou dobou dlícímu na Slovensku, tu fotku poslala, odpověděl mi: „Panejo, jaký fešák vedle vás! Tak doufám, žes s ním prohodila pár slov?“ Neprohodila. Dcera mi to nedovolila. Tak třeba někdy příště… Mravokárci pukněte!
Jsem zvědavá, o kolik po tomhle přiznání prořídnou řady mých facebookových přátel. Někteří se už odfiltrovali.
