Obvykle kvůli soukromí neuvádím, kde zrovna pracuju, stážuju a podobně. Teď ale ke konci stáže můžu říct, že jsem poslední dva měsíce byla na chirurgii v nemocnici Pod Petřínem, u boromejek.
Často jsem dávala najevo svoji nelibost k chirurgii jako k oboru. Nesnášela jsem to už od fakulty a všechny medické chirurgické stáže mě víceméně hrozně štvaly, proto vidina dvou měsíců s chirurgií byla něco, z čeho jsem měla vyrážku už předem.
Nakonec to byla ale asi nejlepší stáž, na které jsem zatím byla. Jsem zvyklá spíše na větší nemocnice, takže to pro mě byla obrovská změna. Je to asi hodně o lidech a místě, což jsem si zde nemohla vynachválit. Nikdy bych neřekla, že budu celkem ochotně chodit na sály, protože mimo to, že mě cvičili v šití, také jsem si poprvé řízla. A řádové sestry tomu všemu dělají opravdovou atmosféru toho, že je o všechny skvěle postaráno a na prvním místě je pomoc lidem.
Co z toho plyne pro vás – až vás bude trápit žlučník, kýla, hemoroid, doporučuju se jít nechat řezat sem. A pro mě z toho plyne to, že pokud mi jednou jako praktikovi bude chybět špitál a budu-li mít nějaké zaječí úmysly, určitě vsadím spíš na nějaký menší.
