SPECIÁL COVID-19: Aktualizované statistiky z domova i ze světa →
Robert Šlachta | KOLÁŽ: ppmagazín.com

Nečas: Šlachta se vnucoval na schůzky k Nagyové

Nečasovou prý policisté pozorovali ve sprše, bránili jí ve spánku

Aktualizace:
Hodnocení čtenářů0 Hlasování
0
80
Naše hodnocení

Robert Šlachta a jeho lidé měli k takzvané kauze Nagyová informace z odposlechů ještě před tím, než byly oficiálně povoleny soudem, informuje server Česká justice.

V prvním, mimořádně otevřeném, rozhovoru redaktora Jana Hrbáčka to tvrdí bývalý předseda ODS a premiér Petr Nečas. „Šlachta si v roce 2010 řekl o post policejního prezidenta a já jsem ho odmítl. Tam v té kavárně, na té schůzce, se zřejmě zrodila nějaká silná averze. Protože pak už ke mně putovaly jen signály, že je od něj zájem na mě takzvaně pracovat. První vlna byly informace, že je snaha mě propojit s ministrem obrany Martinem Bartákem a jeho kauzou, do které byl uměle vtažen nákup armádních tatrovek,“ říká Nečas v prvním díle rozhovoru pro Českou justici.

První část rozhovoru

Bývalý šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) zítra pokřtí svoji knihu Pod přísahou. V tomto, řekněme spíše rozhovoru, věnuje velkou část vám. Vy jste si něco udělali, že o vás tak nepěkně píše a v podstatě si o vás otírá boty jako o rohožku? Kde jste na Šlachtu narazil poprvé?
Já jsem na toto jméno narazil v době, kdy jsem byl místopředsedou vlády a ministrem práce a sociálních věcí. Tehdy odešel z pozice ředitele ÚOOZ Jan Kubice, kterého jsem znal ještě z druhé poloviny devadesátých let, protože jsem byl dvě volební období předsedou výboru pro obranu a bezpečnost Poslanecké sněmovny. Tehdy se řešil problém, kdo nahradí tohoto respektovaného policejního šéfa. Ministr vnitra Ivan Langer přišel se jménem tohoto člověka, který se do té doby věnoval drogové problematice. To bylo poprvé. Podruhé, to bylo výrazně významnějším způsobem, na podzim 2010, kdy mě sám požádal o schůzku.

A pak tam vedl takové ty řeči, jak má těžký osobní život, jak nikdy nebyl u moře, nikdy ho neviděl. A že s ním žádná partnerka nevydrží, že si kvůli tomu, aby byl pro ženy atraktivnější nechal udělat i plastickou operaci.

O schůzku, proč? Nemýlím-li se, ta proběhla v kavárně na Malostranském náměstí.
Ano, dnešní Café 22, tehdy se to jmenovalo Café Segafredo. Tam jsem se sešel s ním a tehdejším ředitelem Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality Liborem Vrbou. A tam si Šlachta řekl o pozici policejního prezidenta.

Takhle přímo?
Takhle natvrdo. Že to má domluvené, má podporu tehdejšího nepsaného šéfa Věcí veřejných Víta Bárty a tím pádem má automaticky podporu Radka Johna, jakoby to s úsměvem konstatovali všichni, kterými se oháněl. Takhle to tam za Věcí veřejných na vnitru fungovalo. V té době jsem už byl premiérem.

A jak ta výzva ke jmenování policejním prezidentem od něj vypadala?
Tehdy bylo jasné, že tlak na tehdejšího policejního prezidenta Oldřicha Martinů ze strany Věcí veřejných byl obrovský. A Šlachta svou výzvou i předjímal, že pomáhá v jeho odstranění. Čili, odstraňování policejních prezidentů by se dalo označit jako jakési hobby ÚOOZ. Řekl mi to s tím, že má tuto silnou podporu a jestli by se tedy nemohl stát policejním prezidentem. Já jsem na to nijak verbálně nereagoval, jsem poměrně známý tím, že i ve vypjatých situacích dokážu udržet poker face. Nicméně jsem spáchal tehdy podle něj asi závažný zločin, když na mém obličeji tehdy nešlo zamaskovat jisté velké pobavení. Proč? Protože můj základní dojem z Roberta Šlachty byl, že jeho personální strop je možná tak vedoucí obvodního oddělení v Pohořelicích, odkud pochází.

Nejste na něj příliš tvrdý?
Dodnes jsem nepochopil, jak někdo s jeho podměrečným vzděláním a ne zrovna briskní inteligencí to mohl dotáhnout až na policejního plukovníka. A navíc měl zcela evidentní ambice na policejního generála. Protože jsem se dlouhodobě systematicky věnoval bezpečnostním otázkám, mimo jiné armádě, tak místopřísežně prohlašuji, že Šlachta by to v armádě dotáhl maximálně na nějakého rotmistra. A tím se nechci dotknout armádních rotmistrů, kteří jsou páteří armády. Ale v životě by se nikdy nemohl stát armádním plukovníkem, srovnatelnou hodností v jiném ozbrojeném sboru. Tam v té kavárně, na té schůzce, se zřejmě zrodila nějaká silná averze. Protože pak už ke mně putovaly jen signály, že je od něj zájem na mě takzvaně pracovat. První vlna byly informace, že je snaha mě propojit s ministrem obrany Martinem Bartákem a jeho kauzou, do které byl uměle vtažen nákup armádních tatrovek.

Dodnes jsem nepochopil, jak někdo s jeho podměrečným vzděláním a ne zrovna briskní inteligencí to mohl dotáhnout až na policejního plukovníka.

Teď se trochu vrátím do minulosti. Roberta Šlachtu objevil a instaloval do funkce ministr vnitra Ivan Langer. Máte o tom procesu, jak se Šlachta dostal do nejvyšších pater policie, nějaké podrobnější informace? On Langera poměrně často navštěvoval v Olomouci, jezdil za ním domů, vtíral se mu. Máte nějaké informace o tom vztahu, a tom, jak se chtěl vetřít do Langerovy přízně?
Řeknu to takhle. Šlachta měl jednu zásadní vlastnost, byl to vždy policejní plukovník svého ministra vnitra. Kdyby se ministrem vnitra stal Reinhard Heydrich, tak nemá oddanějšího policistu, než je Šlachta. On se snažil, protože byl prostě obrovsky ambiciózní, dostat se i k premiérům. Není mimochodem bez zajímavosti upozornit na to, že se třikrát setkal s mou vrchní ředitelkou v Hrzánském paláci na snídani. Pokaždé se ohlásil sám a strašně stál o pracovní snídani s ní.

Co tam probírali?
Já jsem u toho samozřejmě nebyl. Nicméně jsem byl vždy o těchto jejích setkáních dopodrobna informován. V podstatě první jeho vzkaz z těchto setkání byl, že on za to vyšetřování kolem utajovaného svědka u Pandurů nemůže, že za všechno můžou prokurátoři z Olomouce. Že jim (ÚOOZ) to nařídili, že by to jinak vůbec nedělali, ale dělat to musí, protože jim to přikázalo státní zastupitelství.

Takže pokus o lobbing?
Samozřejmě. A pak tam vedl takové ty řeči, jak má těžký osobní život, jak nikdy nebyl u moře, nikdy ho neviděl. A že s ním žádná partnerka nevydrží, že si kvůli tomu, aby byl pro ženy atraktivnější nechal udělat i plastickou operaci. On tam prostě probíral i tyto zcela nepracovní záležitosti. A co je zajímavé, vždy se ozval sám. Už na začátku roku 2012 evidentně řešil volbu, když to řeknu zjednodušeně, jestli se má ke mně jako k premiérovi vetřít, anebo jestli je pro něj výhodnější mě jako premiéra odrovnat.

Článek pokračuje.

Druhá část rozhovoru

„S*áči z ÚOOZ“, vyklouzne bývalému premiérovi Petru Nečasovi z úst, když vzpomíná na zásah u jeho dnešní manželky, který souvisel s pádem jeho vlády v létě 2013. Nečas popisuje, jak detektivové Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) Janu Nagyovou, dnes Nečasovou, pozorovali ve sprše nebo ji podrobovali spánkové deprivaci. První část rozhovoru s Petrem Nečasem vyšla na webu Česká justice ve středu, dnes následuje díl druhý, který opět přinášíme i na INFO.CZ.

V první části rozhovoru jste uvedl, že Robert Šlachta chtěl, abyste z něj udělal policejního prezidenta. To jste neudělal a proto na vás podle vašich slov „začal dělat“. Činili jste nějaké kroky proti tomu, že jste byli například podle vás ne zcela zákonně odposloucháváni? 

Musím říct, že jsem měl velkou důvěru v soudy a v to, jak posuzují například zmanipulované žádosti o odposlechy. Tehdy jsem ale netušil, že došlo k cílené manipulaci s územní příslušností soudů v přípravném řízení, která byla později shledána protiústavní. Nicméně Ústavní soud poněkud alibisticky rozhodl, že to sice bylo nezákonné, ale nevztahovalo se to na ty už zmanipulované případy. Další věcí bylo, že úkony dopředu připravovali tak, aby je dělali víkendoví soudci, dopředu vybraní, včetně domovních prohlídek, uvalování vazeb, apod. Ani o tom jsem neměl sebemenší tušení. Ale hlavně jsem nevěřil tomu, že je možné se takhle dlouho a systematicky snažit kriminalizací zlikvidovat legitimní, legální a demokraticky zvolenou vládu České republiky. Kdybyste mi toto řekl před 13. červnem 2013 (zásah na Úřadu vlády – pozn. red.), že o toto policie a státní zástupci usilují, do krve se s vámi pohádám. Že i když se dějí „prasárny“, že toto možné není. Vzpomeňte si pak na můj dnes už proslulý výrok, že policejní plukovníci a podplukovníci nebudou určovat, kdo bude vládnout v této zemi. To byl asi výrok, kdy jsem se v politice nejvíce zmýlil.

Celá kauza Nagyová byla zpočátku naroubovaná na sabotáž. Není naopak sabotáží to, co činila policie, ÚOOZ a někteří soudci?

Soudce bych nechal stranou. Jestli někde v Ostravě nepostupovali soudci lege artis, tak byli podle mě manipulováni. Až na výjimku toho, který uvaloval vazbu, dopředu si změnil pořadí služeb, aby připadl na tu dobu, kdy tam chodili pánové z ÚOOZ.

Máte na mysli současného místopředsedu Okresního soudu v Ostravě Romana Vicherka? 

Ano. Domnívám se, že ostatní byli skutečně do značné míry manipulováni, klamáni. Odlišoval bych ale soudce od policistů a státních zástupců. Soudce nikdy nemá plné informace o tom, co se všechno dělo uvnitř policie a jaký to má plnit cíl. Neví, jak vznikaly žádosti o povolení k odposlechům na základě zfalšovaných úředních záznamů. Opravdu nechci kritizovat soudce. To je podle mě něco jiného, než co dělali policisté nebo státní zástupci. To byl klasický případ, kdy jsou konstruovány trestné činy s vysokou trestní sazbou právě proto, aby mohly být používány odposlechy. Bez nich by ÚOOZ v podstatě měl výsledky na úrovni obvodního oddělení v Dolních Počernicích. A to se opět nechci dotknout tohoto obvodního oddělení, to bylo jen přirovnání. ÚOOZ by byl bez odposlechů úplně vyřízený. Dalo by se to dokonce říct i naopak. Činností ÚOOZ došlo k systematické likvidaci pověsti Vojenského zpravodajství, systematické likvidaci vojenské logistiky, k likvidaci generála Vladimíra Halenky, apod. V lepším případě hrál ÚOOZ roli užitečného idiota, v horším za tím mohlo být něco jiného. Protože když chcete zlikvidovat nějakou armádu, tak nejlepší metoda, kromě nějakého přímého boje, je zlikvidovat její zpravodajství a logistiku. Žádná armáda se zlikvidovaným zpravodajstvím a logistikou nemůže pořádně fungovat. Takže je opravdu otázkou, nakolik definici trestného činu sabotáže, tzn. vědomých kroků, které ohrozí nějakou státní strukturu, třeba ve vztahu k armádě, nenaplňoval ÚOOZ.

Když přišli Šlachtovi detektivové na Úřad vlády, tak jste údajně řekl: Pánové, konejte svou povinnost. Měnil byste na tom něco? Vojenské zpravodajství nechalo do svého areálu napochodovat policisty. 

To také považuji za nepochopitelné. Že do režimového pracoviště byly vpuštěny osoby bez příslušné prověrky. To podle mě vedení ministerstva obrany nemělo nikdy připustit. My jsme byli něco jiného, my jsme takovéto režimové pracoviště nebyli.

Zazněl ten váš výrok?

To jsem opravdu řekl. Ale v situaci, kdy s tím už nešlo nic dělat. Ve chvíli, kdy mám elementární důvěru ve většinu českých soudů, tak když mi někdo předloží soudní příkaz, že to má soudem schválené, tak na to se nic jiného říkat nedá. Tam je spíše úsměvné to, že opět, jak mi sdělili přátelé, tak se Šlachta zpětně dělá ve své knize statečným. Šlachta tehdy vůbec nemluvil. „Je vám jasné pánové, že tímto jste způsobili pád vlády,“ jsem opravdu řekl. Akorát že Šlachta dnes ze sebe lživě zpětně statečného, protože ten tehdy mlčel jako puk. Neřekl tam ani slovo. A pak odešli. Není také pravda, že jsem s ním zůstal chvíli sám, protože celou dobu tam se mnou byli ministři Pavel Blažek a Jan Kubice, ti neodešli ani na sekundu. Pavel Blažek tam dokonce se mnou zůstal ještě hodinu a půl dohromady po této návštěvě státních zástupců a detektivů ÚOOZ. Takže to zase dokazuje bájnou lhavost Roberta Šlachty.

Vláda tedy padla. Ale potom také běželo a dodnes běží trestní řízení. Setkáváte se v něm s nestandardnostmi ze strany státních zástupců?

Státní zástupci dělají všechno proto, aby tam vždy alespoň nějaká odsouzení byla. Protože pak by vlastně tvrzení, které je podle mě jednoznačně pravdivé, že se jednalo o pokus svrhnout legitimní a legální vládu České republiky politicky motivovaným trestním stíháním, dostalo razítko pravosti. Takže je tam snaha za každou cenu, i za pomoci selhávající části médií, kdy fakticky část takzvaných novinářů funguje jako osoby jednající ve prospěch policie a státního zastupitelství, jako jejich hlásné trouby. Tady česká obec novinářská selhala. Státní zástupci se to tedy snaží dovléct alespoň k nějakým odsuzujícím rozsudkům, které ovšem absolutně neodpovídají jejich konstrukci trestných činů. Protože tu byla vyvolána představa, že v této zemi vládne mafie, na kterou je potřeba nasadit 400 policistů, ve které se zabavují stovky milionů korun a desítky kilogramů zlata, které jsou spojené s tehdejšími zatčeními, včetně mé tehdejší ředitelky.

Ta mafie ale měla být provázána s vládnoucí ODS. 

Ano, že toto byl stát řízený mafií, která to řídila z úřadu vlády, ovládala předsedu této vlády. Takhle to v létě 2013 vnímalo i zahraničí. Díky tomu, jak to prezentovali Šlachta a Ištvan na té šílené tiskové konferenci, kvůli které by, podle mě, měli všichni stát před kárným senátem. Minimálně státní zástupci. A jak to bylo potom prezentováno médii, tak silný dojem o mafiánské zemi vznikl. To, že to byla naprosto neadekvátní manifestace síly, to dnes může popírat jenom člověk, jehož IQ je nižší než automatické pračky. Konkrétním příkladem neadekvátnosti je to, že moji vrchní ředitelku a dnešní manželku, bezúhonnou, netrestanou, v nočních hodinách, v noční košili, šlo zatýkat 12 policistů, včetně několika zakuklenců z URNA.

Druhá část rozhovoru pokračuje.

Nečas: Šlachta se vnucoval na schůzky k Nagyové
Hodnocení čtenářů0 Hlasování
0
80
Naše hodnocení

O nás

PressPort Magazín (ppmagazín.com; pressportmagazín.cz) je nezávislá zpravodajsko-publicistická platforma. Spuštěna byla dne 11. listopadu 2018. Vydává Pribil Production.

Další příspěvky
Hejma: Valachová prezidentkou? Degradace na úroveň maňásků