Výzkumný tým s českou účastí popsal, že se srdeční aktivita často několikrát zastaví a znovu rozběhne, než ustane napořád. Porozumění procesu, který vede k okamžiku smrti, je důležité pro transplantační medicínu. Za 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy (1. LF UK) o výzkumu informoval Lukáš Malý.
„Než praskne žárovka, někdy chvilku bliká. V srdci je to podobné. Okamžik smrti je z biologického pohledu proces. Z právního a etického hlediska však smrt za proces považovat nelze, a proto na základě celospolečenské dohody pracujeme se smrtí jako s okamžikem,“ uvedla Kateřina Rusinová, která je přednostkou Kliniky paliativní medicíny 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze; ta se studie zúčastnila.
To, jak tento okamžik určit, bylo cílem studie, do níž se zapojily dvě desítky jednotek intenzivní péče v Kanadě, Česku a v Nizozemsku. Podle zástupců Univerzity Karlovy výzkumníci požádali přes 600 rodin, aby lékařům umožnily sledovat životní funkce jejich blízkých při umírání.
Výsledky studie, kterou publikoval New England Journal of Medicine, ukázaly, že srdeční aktivita se při umírání může po zastavení opět na chvíli obnovit. Podle vědců byla nejdelší prodleva mezi srdeční zástavou a krátkodobým znovuobnovením činnosti čtyři minuty a 20 sekund.
Žádný pacient vědomí nenabyl
Nikdy se však nestalo, že by se krevní oběh obnovil trvale, nebo že by pacient nabyl vědomí. Studie tak podle odborníků poskytla důkazy podporující přístup, kdy se po zástavě srdce čeká pět minut, než lékař stanoví čas úmrtí. Data lze použít k formulování dalších zásad pro dárcovství orgánů.
Podle zástupců UK ke konci roku 2020 v Česku čekalo na transplantaci některého život zachraňujícího orgánu 1103 lidí. V loňském roce se také bohužel 81 lidí transplantace nedočkalo.
Aby byla transplantace úspěšná, je nutné k odběru orgánu od dárce přistoupit v co nejkratší době po stanovení smrti. Příjemce tak má optimální šanci, že u něj bude orgán dobře fungovat. Odborníci o možnosti darování orgánů musí uvažovat ještě před smrtí pacienta. Je třeba řešit řadu parametrů, včetně převozu orgánu.
„Ve chvíli přijetí pacienta je prognóza neznámá a o pacienta pečujeme s cílem ho uzdravit. Když se ukáže, že je jeho stav neslučitelný se životem, a zároveň, že jeho orgány by mohly pomoci někomu, kdo orgán potřebuje, pokračujeme v péči, která se nazývá péče o potenciálního dárce orgánů,“ popsala Rusinová. Dodala, že je pak třeba s tím seznámit rodinu a společně probrat možnost zařazení pacienta do dárcovského programu. Podle Rusinové blízcí zpravidla potřebují čas, aby se se situací vyrovnali. V naprosté většině případů ale nakonec odběr orgánu podpoří.
Jak se chránit?
A jak se vyhnout riziku úmrtí na srdeční selhání. Pravidelná konzumace pálivých papriček přispívá zase podle studie italských vědců ke snížení rizika těžkých kardiovaskulárních chorob. To však nesmí sloužit jako alibi pro nevhodné stravování, píše italský deník Corriere della Sera.
Milovníci pikantních pokrmů budou nepochybně spokojeni. A kdo v nich nenachází zalíbení, měl by popřemýšlet o zařazení pálivých papriček do jídelníčku. Vyplývá to z italské studie, která byla realizována na vzorku 23 000 obyvatel oblasti Molise a trvala osm let.
Na jejím základě dospěli vědci k závěru, že pravidelné používání této zeleniny v kuchyni (čtyřikrát týdně) přispívá ke snížení rizika úmrtí na infarkt o 40 procent a na mrtvici o více než 60 procent. Riziko úmrtí na jinou chorobu je navíc o 23 procent nižší ve srovnání s těmi, kdo pálivé papričky pravidelně nekonzumují.
„Je zajímavé, že ochrana před rizikem úmrtí je nezávislá na typu stravování. I u osob, které se neřídí důsledně středomořskou dietou, má pálivá paprika ochranný efekt,“ uvádí jeden z autorů studie Giovanni de Gaetano.
Stimulují produkci hnědého tuku
Můžeme tedy jíst to, co nám chutná? „Pozor na to, abychom nepropadli přesvědčení, že můžeme jíst nezdravě. Připomeňme studii, kdy vědci podávali skupině kuřáků vitamíny s cílem zlepšit antioxidační efekt. A výsledek? Kuřáci měli pocit, že mohou kouřit ještě více! Přínos pálivých papriček má být naopak stimulem pro zlepšení stravovacích návyků,“ upozorňuje Stefano Erzegovesi, primář Centra pro poruchy příjmu potravy při klinice San Raffaele v Miláně.
Příznivé působení pálivých papriček, zvláště jejich aktivní složky kapsaicinu, je mnohačetné a zdokumentované. Stimulují produkci hnědého tuku, který urychluje metabolismus a tím tělo spotřebuje více kalorií. Dále zvyšuje hladinu hodného HDL cholesterolu, snižuje triglyceridy a C-reaktivní protein, tedy brání před záněty a má ochranný účinek před aterosklerotickými chorobami, čímž se stává významným spojencem při prevenci kardiovaskulárních nemocí. Kapsaicin rovněž působí na substanci P, která je zprostředkovatelem signálů bolesti a zmírňuje proto každý typ bolesti, zejména bolest hlavy a zubů.
Pálivá červená paprička má rovněž antibakteriální a antioxidační účinky, které mohou pozitivně ovlivnit střevní flóru. Přirozeně ochranný účinek závisí na množství zkonzumovaných papriček, jak to například dělají populace v Jižní Americe. Vzhledem k příznivých účinkům této zeleniny může být její používání v kuchyni doporučeno. „Radíme, aby každý respektoval svou chuť a svou DNA,“ říká Stefano Erzegovesi.
„Jestliže dobře snášíme ostrou chuť, může být pálivá paprika doporučena jako součást každodenní stravy. Pokud ovšem po ní máme problémy se střevy nebo nám po ní celé hodiny hoří ústa, je zbytečné dráždit patro, které ji instinktivně odmítá. Existuje nejméně desítka další zeleniny a koření, jako je skořice, hřebíček, česnek, tymián nebo zázvor, které mají podobné účinky a každý si může vybrat ten svůj druh,“ uvádí Erzegovesi.
Jestliže chceme experimentovat s ostrou chutí, můžeme začít paprikou nebo francouzským pepřem Espelette, které obsahují méně kapsaicinu a později přejít k pálivějším druhům, jako je cayenský pepř, ale jen na špičku nože, ne více.
