Sice jsem se snažila být optimistická, nevyčítat minulost a neprorokovat špatnou budoucnost, ale mám po těch volbách opravdu špatnou náladu.
Mimochodem, ukázalo se, že přímá volba, přes všechna její negativa, byla dobrým krokem: lidé se o volbu prezidenta zajímají, přemýšlejí, pro koho hlasovat, se svým volebním lístkem mnoho z nás nakládá téměř jako s cenným papírem. Vysoká volební účast taktéž signalizuje, že lidé vzali volbu prezidenta vážně.
Jinak jsem ale z událostí rozpačitá. Povolební vývoj na mne působí velice nepříjemně.
Čekala jsem například, že první, co nový prezident učiní, bude minimálně dvoutýdenní dovolená, kterou si po vyčerpávající kampani, spolu s manželkou, určitě zaslouží. Vždyť inaugurace bude až za několik týdnů, do té doby se jistě stihne vše připravit a promyslet.
Není tomu tak. Nově zvolený prezident úřaduje od prvního dne, jako by se nechumelilo. Telefonuje se státníky, a to nikoliv s bezvýznamným dopadem na naši zahraniční politiku (telefonát Petra Pavla s tchajwanskou prezidentkou Cchaj Jing-wen proběhl po konzultaci s ministrem zahraničí Janem Lipavským, řekl Seznam Zprávám zahraničněpolitický poradce zvoleného prezidenta Petr Kolář). Ani různé schůzky a proklamace, kdo bude hned kým jmenován, nevzbuzují seriózní dojem – snad stačilo několik dnů počkat?
Ústy prezidenta ihned začal mluvit jeho přítel, který bude mít na Hradě blíže nedefinované mocenské postavení. Kvůli tomu už stačila Světlana Witovská (partnerka Koláře) napadnout způsob, jakým Václav Moravec moderoval v neděli své Otázky (to je tedy další veřejný konflikt mezi redaktory veřejnoprávní televize, byť paní Světlana už stojí mimo). A to celé uvozuje trapas s tiskovou mluvčí dodanou do týmu dalším přítelem.
Mám pocit, že něco není, jak má být.
Prostě Petr Pavel je nadržený. To se ještě budeme divit i s jeho voliči.