Nad kauzou Seznam Zprávy kontra Jan Hamáček jsem se nejdříve lehce bavila.
Novináři se berou strašně vážně, se zachmuřenými výrazy spekulují o výměnném obchodu, na základě jednoho nepodloženého článku spustí opozice povyk, konají se mimořádné schůze Sněmovny, a nakonec se dozvíme, že nemají v ruce nic. A že nevadí, že nikdo nic nepotvrdil, když to přece nevyvrátil. Panoptikum. Prostě k smíchu.
Ale uvědomila jsem si nad tímto smutným mediálním příběhem jednu věc. Jsme novinářům vydáni na milost a nemilost.
Stačí, aby se kdokoliv z nás k něčemu nemilému přimotal – a zdaleka nemusí jít jen o trestnou činnost, jak vidíme – nebo se jednoduše nějakému novináři znelíbil, a je zle. Mohou si napsat v podstatě co chtějí. Nikdo z nás není v bezpečí, nikdo není chráněn.
Jistě, lze podat trestní oznámení pro pomluvu; přitom já bych byla určitě pro vyškrtnutí pomluvy z trestního zákoníku. Lze se soudit; jenomže občanskoprávní spor tohoto typu bude trvat celé roky.
A co má potom dělat obyčejný občan nebo méně významný politik, který se ocitne v hledáčku mediálních lovců senzací?
Tzv. seriózní médium klidně otiskne nepodložené spekulace a tzv. dezinformační web vydá normální rozhovor se zajímavým odborníkem, na kterém nezmění v respondentových odpovědích ani čárku.
Pravda, dotčený občan se může bránit i mediálně. Například zveřejní své stanovisko, někde, kde mu ho publikují. Třeba bude mít štěstí a trefí se do média, které není na seznamu těch dezinformačních… Protože naše média se dělí na seriózní a dezinformační; potíž je bohužel v tom, že označení o ničem nevypovídá. Tzv. seriózní médium klidně otiskne nepodložené spekulace a tzv. dezinformační web vydá normální rozhovor se zajímavým odborníkem, na kterém nezmění v respondentových odpovědích ani čárku. Pak se v tom má někdo vyznat.
Novinářům svědčí nejen svoboda slova, ale i právo chránit své zdroje. S obojím souhlasím, jsem rozhodně pro zachování tohoto privilegia. Ale je jejich smyslem tvořit štít, za který lze schovat kdejakou nedoloženou pomluvu? Neměla by se s těmito výsadami pojit nějaká odpovědnost?
A kde zůstala novinářská odpovědnost třeba v případě nařčení ministra vnitra z kupčení s informacemi a vakcínami? Lze odstřelit politika naprosto nepotvrzenou spekulací? Může si skutečně kdokoliv dovolit napsat cokoliv? Kde to skončí? A kdo je na řadě příště?
